Článek
Jaký to byl letos závod?
Náročný, hodně náročný pro nás všechny. Bylo strašné horko a já jsem fakt po víkendu unavený. Potřebuju se najíst, dát si dvě plzně a jít spát. V rámci mistrovství Evropy jsme nejrychlejší posádka, s tím jsme samozřejmě spokojení a to ostatní snad ani nebudu komentovat.
Skutečně nic víc k souboji s Václavem Pechem, který byl nakonec o devět vteřin rychlejší, říct nechcete?
Nechci to komentovat. Ve stejné roli jsem tady byl taky, stejně jako Vašek, který taky měl wéercéčko. Myslím si, že pokud by chtěl jet s námi, měl by si pořídit nejmodernější R5 a popasovat se s tímto autem (Kopecký tu podobně byl nejrychlejší v roce 2004, ale oficiálním vítězem se stal Jean-Joseph z Martiniku).
Sledoval jste Pechovy časy, nebo jste se soustředil na souboj v rámci mistrovství Evropy?
Ono to nejde. Když startuješ hodinu a půl od sebe, tak máte jiné podmínky. Třeba v neděli Pindula byla rozskekaná jako blázen, jak se trať ohřívala. Bylo tam strašně moc bláta. Takže na poslední erzetě jsem chtěl dojet do cíle a splnit úkol, kterým bylo udržet Maďara Miklóse Csomóse za sebou. A to se povedlo. Bavili jsme se s navigátorem, že kdybych dal letos dvě takové rány jako on (Maďar dvakrát těžce havaroval), tak už nikam nejedu. Ale on to neřeší. Asi je mentálně někde jinde, že si do toho sedne, tahá, lítá po škarpách. Měl u toho štěstí, ale fakt jel špičkově.
Zároveň jste ve Zlíně získal svůj desátý titul mistra republiky?
Já to ani nepočítám. Pro mě to není důležité. Jsem opravdu rád, že jsme spokojeni s autem, že funguje skvěle, že jsme byli mezi Evropany nejrychlejší.
