Katastrofa, pakárna, hlavně ve tmě přežít! Pilot řval bolestí

Martin Prokop se mezi automobily díky dvanáctému času posunul na deváté místo průběžného pořadí. Také on však měl problémy s defekty.

Pneumatiku musel měnit dvakrát. „Bohužel druhý defekt začal hořet, takže jsme museli přeházet gumy. Nechtěli jsme je dávat do auta, aby nám nechytlo. Ztratili jsme tak nějaký čas. Poté nám zbývalo 230 kilometrů do cíle a měli jsme jen jednu rezervu, tak jsme jeli pomalu. Nebylo to nic hezkého a neměl jsem ze sebe dobrý pocit. Museli jsme zbytek etapy obětovat a dostat auto do bivaku v co nejlepším stavu," líčí jezdec týmu Benzina Orlen.

Ještě dobrodružnější neděli prožila posádka Tomáš Ouředníček - David Křípal. Na cestě do Sakaky si sáhli na dno. Opět je vystrašil kouř, který se valil z jejich Toyoty Hilux.

„Rychlostní zkoušku jsme jeli zhruba 12 hodin. Všechno dobře začalo, svižně jsme se po startu rozjeli. Ale 30 kilometrů po startu jsme si všimli kouře z našeho auta. Nejdřív to vypadalo na vyteklý tlumič. Zoufalá situace, protože jsme věděli, že nás i se zítřejší etapou čekalo prakticky devět set soutěžních kilometrů bez klasického servisu s mechaniky," vyprávěl v cíli vyčerpaný Tomáš Ouředníček.

Jako praví dakarští srdcerváči zkusili dojet. „Po chvíli auto najednou začalo strašně cukat a nedalo se skoro řídit. Ve finále jsme zjistili, že to nebyl tlumič, ale že šlo o hadici od řízení. Takže vytekl všechen olej z řízení a přestalo fungovat servo. Katastrofa, protože zvládnout auto bez něj je pakárna. Chtěl jsem to zabalit a vrátit se do prostoru startu. David mě přesvědčil, ať to zkusíme," popsal těžké chvíle pilot Ultimate Dakar Racing týmu.

Jízda se závodním vozem bez posilovače řízení v náročném terénu posádku doslova bolela. Naštěstí si mohli Tomáš s Davidem těžkou dřinu rozdělit.

„Výjezdy na dunky, rozbité písečné cesty, skoro to nešlo. Řval jsem bolestí, protože, volant během řízení nenadále cukal velkou silou. Asi po 150 kilometrech jsme se s Davidem vystřídali a já navigoval. Takže jsme míjeli jeden průjezdní bod, než jsem se zorientoval. Ale to nám bylo jedno, šlo o to v závodě přežít."

Po příjezdu do neutralizace se jim povedlo, s pomocí posádek kamiónů, hadici opravit. „Naštěstí to není tlaková hadice, ale jen vracečka. Po nouzové opravě jsme pokračovali dál. Jenže se setmělo dřív, než jsme přijeli do dun. A už jsme vůbec nic neviděli. Chytli jsme se jednoho kamionu a jeli za ním. Jenže jsme zapadli. Noc, my v dunách, nikde nikdo, nefungující pístnice, protože jsme měli málo oleje v řízení. Situace byla šílená," přibližoval těžké okamžiky Tomáš.

Silou vůle a nezměrnou bojovností posádka asi po hodině Toyotu vyprostila. „Když jsme auto nějak vycukali, přijel s kamionem Tomáš Tomeček. Tak jsme jeli těsně za ním, aby nás vyvedl, protože má dobrá světla. My jsme z našeho vozu nic neviděli. Takže jsme to dotáhli až do cíle. Je to zázrak! Jsem ale zničenej, ruce mě bolí, že se s nimi snad ani nenajím. No ale musíme to ještě zkusit sami opravit, abychom byli schopni zítra odstartovat," uzavřel dění v dramatické sedmé etapě Ouředníček.