Článek
Odvaha to od Podmola rozhodně byla, protože polykat na motorce stovky kilometrů v těžkém terénu a vidět jen na jedno oko je přetěžká věc. Jenže do cíle ho žene slib, který dal svému synkovi, že Dakar dokončí. A tak v úterý vyrazil na trať se zvláštním zlepšovákem.
„Přilepil jsem na víčka tejp, abych měl oko alespoň trochu otevřené během jízdy. Vůbec mi to nepomohlo. Etapu jsem zvládl jedním okem, což byl fakt zážitek,“ říkal vyčerpaný motorkář. Sice dojel se ztrátou hodiny a 25 minut na 82. místě, jenže stejně na něj čekaly kamery oficiálního kanálu Dakaru. A později si na pódiu od ředitele Rallye Dakar vysloužil onu cenu.
Příběh bojovníka začal v pondělí, kdy v kamenitém úseku nepříjemně havaroval. Další motorkáři mu přivolali záchranný vrtulník a lékaři mu přímo na trati zašili krvavou ránu nad okem. Vzdát se, ale odmítl. „Říkají mi tady teď Rocky,“ popisuje.
K tomu pondělní a úterní etapy měly maratonský punc, tedy jezdci spali jen v provizorním bivaku. Podmol tak nemohl jít na rentgen, bolavou ruku utlumil prášky a modlil se, aby úterní erzetu zvládl. „Neviděl jsem ale skoro nic. Jednou jsem přehlédl díru a spadl jsem. Nakonec jsem ale zvládl dojet do cíle. Nechápu, jak nějací lidi mohou řídit s jedním okem, je to fakt hustý.“
Po úterním příjezdu do bivaku ale pro něj šichta neskončila. Podmol závodí v kategorii bez asistence, která kráčí v původním duchu Dakaru, a tak si musí servisovat motorku sám. Vyměnil filtr, olej, pneumatiky, pak zašel i k lékařům. „Důležité pro mě je, že nemám zlomenou ruku. Tu jsem po pondělním pádu hodně cítil, na rentgenu žádnou zlomeninu naštěstí neodhalili. Mám jenom namožené vazy, takže to akorát bolí,“ říká Podmol, který je ve třídě bez asistence na sedmém místě. Jeho krajan David Pabiška je čtvrtý.
Večer pak Podmola ještě čekala ceremonie, kdy od Castery dostal speciální sošku beduína. Do svého stanu se dostal až v deset večer. „Vstávám kolem půl čtvrté ráno, takže to bude zase bída. Dám rychlou sprchu a půjdu spát,“ hlásil.
Dakar totiž frčí i s odvážným mužem dál.