Článek
V lednu po návratu z Argentiny jste tvrdil, že s Dakarem už je konec a že budete jezdit jen kratší závody. Co vás zviklalo, že jste změnil rozhodnutí?
Faktorů bylo víc. Například nová trasa, kdy nudnou Patagonii nahradí krásné etapy v poušti Atacama. Dále fakt, že jsem postavil tři identické čtyřkolky a chci být u toho, když si to rozdají na trati. Rád bych také působil jako jakýsi dohled nad talentovaným Martinem Plechatým, který pojede s mým úspěšným Diktátorem. Jednu čtyřkolku jsem připravil pro Poláka Rafala Sonika, takže jsem posílil konkurenci. A protože jsem stavěl stroje na zakázku, vydělal jsem na Dakar i nějaké peníze.
Zní to trochu, jako byste ani nepřemýšlel o obhajobě prvenství…
Každý, kdo jede na Dakar, chce přece vyhrát. Letos zahynulo, nebo mělo ošklivé pády s těžkými následky hodně motocyklových jezdců, mezi nimi taky moji přátelé. Pojedu s větším respektem. U nás tří to bude boj s vlastními chybami a technickými problémy, jinak jsme minimálně stejně rychlí jako naši soupeři... Ale jedno přání mám. Tři moje stroje v první pětce! A je jedno v jakém pořadí. To by přece byla bomba.
Řekl jste, že pojedete s respektem. To znamená pomalu?
Trochu jako dohled a koordinátor. Ale já se znám. To mi vydrží maximálně do odpočinkového dne. Když bude všechno fungovat, zase za to vezmu.
Jaká vůbec byla letošní sezóna?
Báječná. Sedm startů a sedm vítězství. Hodně si cením prvenství v Austrálii, kde se jelo 4000 kilometrů srovnatelných s Dakarem, ale v úplně neznámém terénu.
V čem jsou vaše nové čtyřkolky jiné než Diktátor?
V ničem, jsou zcela identické. Časově to byla hodně náročná práce, bez pomoci mého přítele a mechanika Míly Hlaváče bych to sám všechno nezvládl. Hodně jsem si hrál s jejich designem a váhou. Pomohlo mi, že pořadatelé v tomto roce zvedli obsah motoru z 800 na 900 kubíků. Mohl jsem tedy použít originální motory Yamaha TDM 900 s karburátory v mojí úpravě. Budou to opravdu rakety.
