Dakarská legenda chválí železobetonového Pepu

Jako jediný Čech zažil Dakar na vlastní kůži a kosti v čase čtyř dekád. Jel ho šestadvacetkrát, dvakrát ho zblízka komentoval.

„Loni se jelo v Saúdské Arábii poprvé, taková plochá dráha, jak říkáme my staří dakaráci. Trať s rychlými dlouhými rovinami. Letos se Dakar do značné míry vrátil k dunové klasice, o to více mě fascinovalo, že se nikterak nezpomalilo. Naopak, dejme tomu prvních deset aut a dvacet motorek, jelo celý Dakar na plný plyn, což jsem si nedokázal dost dobře představit," líčí ostřílený veterán Josef Kalina.

Největšímu obdivu se u něj těší vítěz kategorie lehkých prototypů Josef Macháček. „Pamatuji si, jak se jednou před desítkami let objevil na Dakaru s tím, že jezdí na čtyřkolce, je z Česka a jestli bychom mu nějak, jako nováčkovi, nepomohli," vzpomíná.

„Čtyřkolky tenkrát spadaly zejména kvůli tankování pod kategorii motocyklů a motorkáři je neměli vůbec rádi, protože se za nimi prášilo stejně jako za auty. Už tenkrát se ale jednalo o zkušeného motorkáře, který si zranil nohu, nemohl pořádně došlapovat, takže se dal na čtyřkolky. Dnes je z Pepy železobetonový muž, super bojovník a vynikající mechanik, kterého s postupem času opustilo jeho divošství. Vždyť letos mimo jiné porazil dvojnásobného vítěze DTM a mistra světa v rallycrossu Matthiase Ekströma," poukazuje Kalina.

Beduína pro vítěze pak Pepa Pepovi z celého srdce přeje a srovnání s Karlem Lopraisem považuje za velmi výstižné. „Pepa je závodník, který se stal, stejně jako Karel, legendou Rallye Dakar. Pokud ještě přes svůj věk a doposud dokázané, projevuje nějaké ambice, vypovídá to o jeho nezničitelnosti. Vážím si všech kluků, kteří dojeli do cíle, ale vítěz je pouze jeden. O tom nemá cenu diskutovat."

Macháček ovládl vedlejší kategorii lehkých prototypů a přidal další úspěch ke svým pěti výhrám na čtyřkolce. Šestkrát vyhrál Dakar z Čechů jen Karel Loprais v kamionech. Podle Kaliny hodnotu Macháčkovy bilance nesnižuje, že pouze v roce 2009 byla kategorie čtyřkolek hodnocena samostatně.

Debaty ohledně úrovně kategorií mu přijdou k smíchu. „Buginy v časech začátků jely ve stejné kategorii jako čtyřkolky. A kamiony byly zařazeny do kategorie automobilů. Bylo jasné, že v konkurenci s auty nemáme šanci. Až se to Jan de Rooy rozhodl změnit a vyhrát s kamionem i mezi automobily. Nakonec to nedopadlo," vzpomíná Josef Kalina na Daf Turbotwin II, speciál se dvěma motory, dvěma převodovkami a výkonem kolem 1000 koní. V roce 1987 neměl v poušti létající Holanďan mezi kamiony sobě rovného, v následujícím roce se hodlal prosadit rovněž v konkurenci mistrů světa v rallye Vatanena a Kankkunena. Výsledkem byla havárie druhého vozu, při které přišel o život navigátor Kiis van Loevezijn, další dva členové posádky byli těžce zraněni.

„Ten ročník vyhrál Karel Loprais, další rok kategorii kamionů ani nevypsali, až pro ročník 1990 vytvořili pořadatelé homologaci pro kamiony. Ale je to stejné jako letos v případě Pepy Macháčka, Karel v roce 1988 prostě vyhrál a nikdo na tom nic nezmění," zdůrazňuje Kalina.

Z pozice navigátora z kategorie legendárních hodlá předávat zkušenosti dalším jezdcům. „Dnes je v krabičkách s navigací spousta elektroniky, takže kluci skoro zapomněli na naturální navigaci. Nikdo vlastně moc netuší, co je to azimut," směje se.

Jako příklad top navigace Kalina uvádí Ignacia Casaleho, legionáře ve službách Tatra Buggyra Racing. Chilský dravec začínal sám jako navigátor v posádce svého otce, k tomu si pro letošní ročník pořídil na post navigátora dakarského vítěze kategorie SSV Alvara Leona. „Je skvělé, když jezdec není jenom osobou automaticky poslouchající navigátora, ale má sám na věci svůj náhled a o navigaci uvažuje, což byl nepochybně případ Ignacia," kvituje Kalina.

Pozastavuje se nad nezájmem části českých médií. „Argumentace, že se nejedná o Čecha, mi přišla divná. Který náš tým může říct, že se dohodl na angažmá s trojnásobným vítězem Dakaru," pokládá Josef řečnickou otázku, přičemž přirovnává Casaleho ke Karlovi Lopraisovi, se kterým vybojoval tři dakarská vítězství.

„Ten chilský kluk má beduína za tři výhry v kategorii čtyřkolek, přitom vyhrál jedinou etapu. Jedná se o důkaz, jak moc umí jezdit hlavou. S osobákem se dají v případě problémů dělat různé věci, ale kamion je strašná mrcha. Když se desetitunový kolos rozhodne, že někam pojede, je strašně těžké dostat ho pod kontrolu. Ignacio neměl nejnovější techniku, jako jediný jezdec z první desítky závodil s manuální převodovkou. Stejně jako Karel Loprais, dokázal jet rychle a zároveň šetřit auto, prokázal spřízněnost se strojem..." vyzdvihuje Kalina.

Velkého uznání se pak ze strany dakarského matadora dostalo dvojici Macík - Prokop. „Martin Macík začínal jako navigátor v posádce svého táty, který ho vycepoval. Podal vynikající výkon, je to těžký profík, skvěle fyzicky připravený, dokáže se rozhodovat rychle a správně," říká na adresu vítěze tří letošních etap.

„Klobouk dolů. Absolutně se ztotožňuji s jeho strategií jet do konce plnou palbu s tím, že jeden z Rusů na kamazu může z nějakých důvodů skončit. Má na to, dokázat toho na Dakaru ještě hodně," věří zkušený navigátor.

„Deváté místo Martina Prokopa v kategorii automobilů lze vzhledem k smůle, se kterou se potýkal, považovat za výborný výsledek. Znovu ukázal, že má na to jezdit v absolutní špičce. Škoda, že se na začátku dostal do navigační motanice, kdy pořadatelé prokázali, že umí najít místo, které vypadá z navigačního hlediska jednoduše, je ale přitom strašně komplikované," zakončuje Kalina své hodnocení.