Článek
"Součástí přihlášky jsou i kolonky, komu zaslat zprávu v případě smrti a kam poslat tělesné ostatky. Ale tohle nemůže stejně nikdo ovlivnit. V Praze vás snadno může srazit náklaďák," nedělá si těžkou hlavou Martin Macek, borec, který jel patnáctkrát slavnou Šestidenní.
"Udělám všechno, abych se na trati nezabil a dojel do cíle," říká s odzbrojující upřímností Pavel Kubíček z týmu KM Racing. Ten se s dakarskou soutěží už poměřil v novinářském voze. Zcela nedotčeným nováčkem je však jeho týmový kolega Dušan Randýsek. "Bude nutné, aby nás nedohnala auta, protože pak se dostanete do velkých problémů," tuší borec, který se může pochlubit triumfem na maratónském závodě Latvian Baja.
O riziku vědí
Nicméně Dakar je absolutní vrchol zkoušky odolnosti. Španěl José Manuel Pérez. Ital Fabrizio Meoni. Australan Andy Caldecott. Žádný nepatřil k zelenáčům, nicméně v letech 2005 v případě prvních dvou a o rok později v případě borce od protinožců se domů nevrátili. Celkem už při putování k Růžovému jezeru v cílovém městě Dakaru zahynulo dvanáct borců. "Jenže tahle rallye je finální meta pro lidi, kteří dělají cross country. Absolutně jde o největší a nejtěžší výzvu," tvrdí Randýsek.
Však také oba borci nemají žádné přehnané ambice. "Prakticky celý rok jsem prožil v sedle a zjišťoval, jestli člověk z kanceláře vydrží takové zatížení. Při Dubajské rallye jsem spadl minimálně šedesátkrát. Takže těch pádů se nebojím. Hlavní je nezničit tělo a motorku, abych se dostal do Dakaru," sní Kubíček.
Totožné cíle mají i dva další čeští zelenáči na Dakaru, Macek a Pabiška. Ti však mají zkušenosti z jiného slavného závodu - Šestidenní. "První rok žádný výsledek neočekávám. Chci se na Dakar vrátit, a tak hodlám především sbírat zkušenosti. Nicméně nechci být jen do počtu. Navíc jsem na vrcholu endurové kariéry. Proto jsem chtěl zkusit něco extrémního," vysvětluje Macek.
Afrika je prověří
Pro všechny bude klíčové, jak zvládnou rozdílnost afrických etap. Postupně je čekají kamenné pisty, písečné duny a vysoká tráva, kde se ukáže plně jezdecké umění i schopnost navigace. "V Evropě pojedu na maximum, abych v Africe mohl jet se špičkou. Těžko se tam předjíždí," tuší Macek.
"Věřím, že nikdo si nebude hrabat jen na svém písečku a v případě krizovky si pomůžeme," přemítá s vidinou mnoha úskalí o spolupráci mezi českými motocyklisty David Pabiška. "Z Dakaru mám velký respekt. Startu jsem obětoval úplně všechno. Před rokem mě totiž pořadatelé nevzali. I když znám krutou bilanci, nemohu jít na start se strachem. To bych těžko mohl myslet na dojetí k Růžovému jezeru a hltání zkušeností, které zúročím při budoucích startech," říká Pabiška.
Zatímco kolegové jedou se stroji Suzuki 450, Pabiška bude sedlat KTM 660 ve třídě Marathon. "Z výsledků minulých ročníků je jisté, že tahle motorka umí dojet bez technických problémů," věří v sílu stroje Pabiška. Na rozdíl od kolegů však nesmí na motorce vyměnit žádný z hlavních dílů, které budou na startu označeny. "Moje taktika zní: svižně, ale obezřetně. Když vystoupím z motorky v rychlosti přes sto kilometrů, bude to konec," vrací se k riziku znamenajícímu největší oběť.
