Arnošt uvěznil Macíka v autě, jinak s ním český pilot v Maroku zatím vítězí

Nový dakarský kamion není stavěný na pomalé rozjezdy a Martin Macík Arnošta v Maroku rozhodně nešetří. Speciál Iveco Powerstar, který vyvinul šéf týmu Martin Macík starší s týmem MM Technology, a dokončil ho jen pár dní před odjezdem, už za svůj krátký život stihl hodně. Po přejezdu do rozpáleného Maroka bez problémů prošel technickými přejímkami a pak rovnou naskočil do ostrého závodního tempa.

Úvodní prolog vyšel posádce týmu Big Shock! Racing skvěle, když vybojovala vedoucí pozici. „Zatím jsem mile překvapen, jak Arnošt funguje. Teploty jsou tu vyšší než na Dakaru, běžně přes 40 stupňů ve stínu. Nový kamion jede jak pila. Je to rychlé, přesné auto. Vede si dobře. I když víme, že plná konkurence na nás bude čekat až v Saúdské Arábii," hlásil Martin Macík po prologu.

Opravdovou zkoušku ale přinesla až 1. etapa čítající 288 ostrých kilometrů. Tvrdá, uskákaná, šotolinová trať i krásné duny daly kamionovým jezdcům šanci prověřit jejich limity. A Arnošt ukázal, kde potřebuje doladit. „Budeme pracovat na podvozku. Ten jsme udělali tvrdší, než jsme plánovali. V kabině to bylo velmi bolavé. Dofukovací systém pneumatik potřebuje také dotáhnout. Vypověděl nám poslušnost zrovna před dunami, takže jsme jednou decentně zapadli," popisuje mechanik David Švanda.

Ale dodává, že se naštěstí nejednalo o zásadnější problém. Posádka zastavila a upustila pneumatiky ručně. Následně projela celé dunoviště a na jeho konci kola opět dofoukla. A pak už žlutý kamion letěl až do cíle. Na trati se poprvé poštěstilo prověřit také rychlost výměny pneumatiky. Arnošt má totiž proti původnímu Karlovi jiné uložení rezerv. I v náročnějším terénu a závodním módu to sedlčanská parta zvládla za 4,5 minuty. V cíli 2. etapy byl Macík 2. nejrychlejší.

Po noční směně mechaniků tým odstartoval do druhé etapy, která byla náročnější než mnohé dakarské. Přinesla dalších 333 ostrých km s jednou neutralizací. Závodníci si užili asi 40 km nádherných velkých obtížných dun. Některé z nich kamion zdolával na několik pokusů, bylo třeba hledat nejlepší cestu, kudy terén půjde projet. Asi na stém kilometru se auto začalo potýkat s nižším výkonem, mělo pomalejší rozjezdy a rychlost se posádce nedařilo dostat přes 120 km/h.

„Ale i tak jsme zvládli všechno projet a etapu vyhráli. Soupeři měli plné ruce práce s výměnou pneumatik," popisuje navigátor František Tomášek, který si zároveň pochvaluje vylepšenou navigaci, která ho zatím pokaždé bezchybně dovedla k cíli.

„Zatím nejtěžší a nejdelší etapa Rallye du Maroc, dlouhá 341 km, byla hodně tvrdá a umlácená, ale také technická, a to my máme rádi. Jelo se nám velmi dobře. Prvních 100 km jsme letěli v nesmyslném tempu, úplně nádherně," popisuje Martin Macík. Ukázalo se, že za nižší výkon může jeden z chladičů, který se znovu ozval i v 3. etapě. „Ale i přesto jsme si to užili, nikdo nám nedýchal na záda. Navigace vycházela. A dostali jsme se do vedení," měl radost navigátor František Tomášek.

V anketě o nejkurióznější Arnoštovu závadu zatím vítězí rozpadlý zámek, který Macíka uvěznil v autě. Po polovině závodu se zdá, že Arnošt i přes několik slabších míst, které půjdou snadno vylepšit, disponuje slušnou formou a ostatní kamiony ve většině etap nechává za sebou.

Závod ale končí až v cíli. Rallye du Maroc má před sebou ještě dva náročné dny. Ačkoliv v kategorii kamionů není konkurence plně srovnatelná s Dakarem, na start se letos postavilo pět vozů, tým v Maroku sbírá nepostradatelné zkušenosti. Posádky každý večer dojíždějí do bivaku téměř za tmy. Jezdci jsou už značně rozbití a bolí je celé tělo. Obdiv patří i mechanikům, kteří si speciály přebírají na noc, aby je ráno odevzdali v co nejlepší možné kondici. Týmy do cíle dojedou ve středu večer.