Článek
„Hodně pršelo, na blátě to klouzalo extrémně. Ale nezabloudili jsme, a to je pozitivní. Erzety byly rychlé, mělo to tempo. Jen posledních sto kiláků jsem jel za autem a nažral se prachu," líčil Prokop po dojezdu do bivaku, kde se účastníci soutěže dozvěděli podrobnosti o zrušení středeční etapy. „Jediná cesta z Bolívie do Argentiny je zavalena společně s nějakou vesnicí, a protože to je jediná cesta, jsme tady uvězněni," hlásil jihlavský závodník.
Organizátoři proto naplánovali objízdnou trasu. „Posílají nás skrz kopce přes 5000 metrů vysokou horskou cestu. Máme to tisíc kilometrů a musíme se do čtvrtečního rána dostat do bivaku, nejpozději hodinu před startem," líčil Prokop.
Zmatečná byla situace doprovodné kolony, která zůstala odříznuta sesuvem a i pro ni pořadatelé hledali možnosti objížďky. „Nevím, co budeme bez doprovodu dělat, když to nestihnou. Beru si raději do auta stan, oblečení a zásoby až do konce závodu. Ještě že to je SUV!" podotkl Prokop.
Devadesátkou na laně
A čtyřiatřicetiletý soutěžák si nenechal pro sebe mimosoutěžní příběh, který se mu podařilo napsat. „Dakar není jen o závodění. V cíli erzety mi někdo ťukal na okýnko, myslel jsem, že je to fanoušek, protože mluvil česky. A pak koukám, byl to závodník, celý od krve. A povídá: Marťas, nemohl bys mě hodit do bivaku?" vyprávěl Prokop.
„Rozbil jsem se vlastní vinou, vzal jsem moc za přední brzdu. Cílem jsem motorku protlačil a Martin mě pak vzal na lano. Jeli jsme devadesát v bahně, to bylo dobré," líčil s úsměvem Petr Vlček, pětasedmdesátý závodník v průběžném pořadí motocyklů. „Zachránil mě v rallye," děkoval nadšený motorkář českému jezdci.