Článek
Když jste dostal fotografie z vykládky vozů z lodi v Buenos Aires, našel jste na nich svoji závodní tatru a další doprovodné vozy?
Nenašel, ale byl to snímek z velké výšky, na němž byly stovky malinkatých aut. Ani lupou jsem ji nenašel. Věřím, že všechny vozy najdeme při vyzvedávání 30. prosince v pořádku. Určitě by nás v případě nějakého poškození uvědomili pořadatelé e-mailem. Technika je pochopitelně pojištěná a hlídá ji armáda. Budeme mít dva dny na přípravu vozů, na Nový rok je administrativní přejímka.
Jak do jižní Ameriky cestujete?
Cesta je složitější, ale levnější, což hrálo při velkém počtu lidí důležitou roli. V neděli jsme vyrazili z Vídně přes Madrid do Santiaga de Chile a odtud do Buenos Aires. Navigátor Vojtěch Štajf dorazí na Nový rok.
Užil jste si Vánoce?
Byly krásné, na Štědrý den v Beskydech napadl sníh. Maminka se kulinářsky nechala vidět. Prostě pohádka. Já mám Vánoce moc rád, jen na lyže jsem nemohl. Nechtěl jsem riskovat před odjezdem na Dakar zranění. Alespoň jsem chodil na procházky.
Býváte s blížícím se startem nervózní?
Určitě, ale je to taková zdravá nervozita, burcující. Díval jsem se často na internet, hledal informace o soupeřích, v hlavě jsem kalkuloval jen tak pro sebe, co by kdyby...
Na Dakaru oslavíte devětadvacáté narozeniny, jak taková oslava probíhá?
Narozeniny připadají na 10. ledna, to budeme na trati, takže oslavy budou až po Dakaru. Doufám, a udělám maximum pro to, aby byly na stupních vítězů.
Když si promítnete profil trati, která etapa by měla být nejnáročnější?
Hned ta první. Kamióny startují až po osobních autech a motocyklech. Trať bude plná slabších jezdců. Určitě jich hodně předjedeme. Musíme být ve střehu, aby nedošlo k nějaké kolizi. Očekává se také hodně diváků. Do druhé etapy se pak startuje podle pořadí, proto chceme být po té první co nejvýš. U těch dalších etap si netroufnu odhadnout, jak budou těžké. Náročná bude etapa dlouhá 666 kilometrů a jedna, která je bez asistence. Osobně nemám rád široké stopy, spíš ty na přesnost, kde se ukáže, kdo je jaký pilot.
Váš navigátor Vojtěch Štajf říkal, že by si rád sedl za volant, ale ne v krizové situaci, kdy by vás musel střídat. Existuje nějaká varianta, kdy byste ho za volant pustil?
Upřímně řečeno, moc jich není. Jezdím i spojovací etapy. Jen když je nějaká extrémně dlouhá a za ní následuje těžká rychlostní zkouška, pustím za volant Milana Holáně, který auto dobře zná. S Vojtou to vidím spíš výhledově. Stavíme další závodní auta. Když budou partneři a peníze, chtěli bychom jet se dvěma, protože každé musí mít svůj servis. Potom by ta možnost byla. Ale úplně to nevylučuji ani teď. Vojta zatím tohle auto neřídil, nemělo by smysl zbytečně riskovat, čímž rozhodně nesnižuji jeho řidičské schopnosti, které prokazuje za volantem soutěžních subaru v rallye.
Budete jezdit po pouštích v nízké nadmořské výšce, ale také v Andách kolem tří tisíc metrů nad mořem. A při zpáteční cestě od Pacifiku k Atlantiku projedete dokonce sedlem ve výšce téměř 4700 metrů. Jak je na tyhle extrémy auto připravené?
Doufám, že dobře. V těch výškách bude motor a turbo potřebovat vzduch. Dělali jsme maximum, ale všechno ukáže až samotná praxe. Auto je maximálně odlehčené, i když jsme pořád nad limitem, motor a celá soustava je vyladěná.
Co povezete přímo s sebou?
Vezeme jen nejnutnější náhradní díly. To znamená povinné dvě pneumatiky s disky, vyprošťovací plechy, tři lopaty, různé trubky, hadice, kompresor, alternátor a základní nářadí. Především věci, které se dají opravit a jsou choulostivé. Tatra je půl tuny nad limitem, základní konstrukce vozu je hodně těžká. Nejdeme ale na úrok bezpečnosti. Stejně, když dojde k větší poruše, kterou musí odstranit servis, je závod skoro ztracený.
Jeden z doprovodných vozů je obytný, takže pod stany nebudete?
Tahle tatra je rozdělená na dílnu, sklad náhradních dílů a obytný prostor i se sprchou. Svoje kóje tam má osm lidí, což je dobré. Navíc prostor je odhlučněný, takže to není jako ve stanu, kde kolem vás hučí brusky, svářečky nebo kompresory. Pořádně se nevyspíte. Regenerace je velmi důležitá. Tuhle variantu jsme připravili letos poprvé. U továrních týmů je naprosto běžná záležitost, ale ty mají ve startovním poli třeba tři závodní auta, pětinásobný počet lidí a hlavně mnohonásobně vyšší rozpočty.
Je letošní jihoamerický Dakar dražší než africké?
Náš rozpočet se pohybuje v blízkosti jednoho miliónu euro. V tom jsou ale i testy. Pro organizátory z ASO to vyjde spíš levněji. V Africe museli hodně platit průjezdovým zemím za bezpečnost, tady nemusí.
Máte jen závodní auto, které je v jižní Americe, nebo děláte na dalších?
Stavíme a vyvíjíme dvě další auta už s výhledem na rok 2010. Chystáme úžasnou novinku, ale o té teď nechci hovořit. Ostatní soutěže, které během roku absolvujeme, bereme jako trénink. Mluví se také o možnosti dvou Dakarů za rok. Jeden v jižní Americe, druhý v Africe. Jeli jsme Středoevropskou rallye a uvažujeme o startu ve Španělské. To se nedá s jedním autem zvládnout. Pro nás je také velmi důležitá spolupráce s kopřivnickou Tatrou. Patří jí velký dík, stejně jako všem našim partnerům.
