Patnáctý Lopraisův Dakar a narozeniny: Čtyřicátiny oslavím bez slivovice

Na narozeniny si doma přiťukneme před odletem, oslava s přáteli je v naplánovaná na únor po návratu. V Saúdské Arábii je zakázaný alkohol, takže i Silvestr, kdy do Saúdské Arábie odlétáme, a který už oslavíme na místě, bude suchý. Ale mi nejedeme na Dakar dělat mejdan, držet nás bude také už tradiční energetický nápoj Loprais 69.

Startuje se 5. ledna v Džiddě, pojede se na Rijád, Al-Kiddiji a zpět do Rijádu, kde bude cíl 17. ledna. Ve dvanácti etapách ujedeme na 7900 kilometrů, z nichž 5100 budou tvořit rychlostní testy.

Dakar se vrací ke kořenům, to znamená na písek a do dun, kterých bude opravdu hodně a některé až 250 metrů vysoké. Bude velice náročný, i když bez obrovského převýšení, jakým byly Andy v Jižní Americe. Pojede se v dunových polích, další úsek bude hodně rychlý a znovu se vjede do dun. V Saúdské Arábii je zima, takže ani teploty by neměly být vysoké a ubírat na výkonu motoru. Tuhle náročnost vítám, protože svým způsobem sníží i rozdíly mezi továrními speciály a malými týmy. Navíc ty nejnáročnější etapy, hlavně maratónské, se pojedou ve druhé polovině soutěže. Velmi obtížná bude i navigace. Dojet do cíle tak může třeba jen polovina posádek, pokud pořadatelé neudělají to, co v Jižní Americe, kde nechali při premiéře na trati i posádky, které měly zásek v řádech dnů. Doufám, že budeme mezi těmi, co dojedou do cíle a pokud možno co nejrychleji.

Tu cítím od návratu z letošního Dakaru. Nezastavili jsme se celý rok, protože projekt s Pragou je celoroční záležitost. Teprve teď ze mne to napětí trochu opadává, bylo to opravdu hektické. Příprava vozu od jeho malování stavbu, instalace a ladění nového motoru Iveco, automatické převodovky Allison, úprava podvozku, až po posunutí těžiště a spousta dalších úprav s tím spojených. K tomu shánění dílů na zcela nový stroj. Kluci v dílnách odvedli úžasnou práci. Samozřejmě jsme museli zajistit homologaci, všechna povolení, několikrát u nás byli na kontrole techničtí komisaři pořádající organizace. Všechno jsme stihli, takže teď už jsou auta na moři a máme v tomto směru relativní klid.

Ve středu ráno odlétám do Dubaje, kde se potkám s našim místním navigátorem Chalidem Al-Kendim a budu testovat se speciálním džípem v dunách, abych se rozjezdil. Vrátím se 18. prosince. Už se těším na Vánoce s rodinou, a na Silvestra odlétáme. Vyzvedneme auto a máme domluveny ještě dva dny testování, ladění a zkoušení tlaku v pneumatikách, protože i to bude hrát významnou roli také vzhledem k počasí a externím podmínkám. Bude důležité zjistit, kdy podhušťovat, a kdy přihušťovat. Uvidíme také, jak to bude s chlazením motoru a dalších komponentů. Všude máme čidla Trénovat budeme i výměnu pneumatik při defektu.

Musím se hlídat, potřebuji ještě asi tři a půl kila shodit. Na druhou stranu, nepůjdu do extrému, protože při samotném Dakaru shodím kolem pěti kilogramů.

Bylo to příjemné zvykání. Neměl jsem žádné zásadní výtky a nepotkaly nás ani závažné potíže. Problém jsem měl, když jsme auto natankovali plné. Chovalo se jinak, na to jsem si musel zvyknout, a podle toho i upravit nastavení. Začneme s tunou paliva, které postupně ubývá, mění se jízdní vlastnosti a je třeba upravovat průběžně i nastavení. Čím je auto lehčí, tím se chová lépe.

To se dá těžko odhadnout. Máme zkušenosti, že v náročných podmínkách to bylo téměř dvě sta litrů na sto kilometrů, ale díky automatické převodovce si můžeme navolit úspornější režim. Všechno poznáme až v závodě. V prvních etapách pojedeme plně natankovaní a postupně můžeme ubírat, aby auto bylo lehčí a lépe reagovalo. Rozhodně ale nepůjdeme do rizika, že nám dojde palivo.

Na minulých Dakarech, ale i jiných soutěžích, když startovalo víc aut v řadě, nám ta s automatickou převodovkou za dvě minuty zmizela v nedohlednu. Automat je rychlejší, a pro řidiče i příjemnější, může se víc koncentrovat na řízení. Navíc automat je servisně jednodušší, spolehlivější a díky kvalitnímu zakrytí mu tolik nehrozí ani poruchy způsobené jemným pískem.

My jsme avizovali, že bychom se rádi spojili se silnou značkou. Bez podpory nemáte na Dakaru šanci. Ozvala se nám Praga. Jsem rád, že to byla právě tradiční česká značka, i když se teď věnuje především okruhovým závodním speciálům, ale třeba se časem podaří s naší V4S navázat na legendární V3S.

Především s dvojnásobnou pokorou. Tu první s velkým P máme v kabině jako mechanika, myslím tím Petra Pokoru, tu druhou budeme mít k trati a celému Dakaru. Neslibujeme vavříny, ale budeme bojovat o co nejlepší výsledek.

Je to hezké, ale zůstáváme nohama na zemi.

Rád budu vzpomínat na úžasné, pohostinné lidi, ochotné vám pomoci čtyřiadvacet hodin denně, a také na skvělé víno a maso. Rozhodně mi nebudou chybět třináctihodinové lety, z nichž jsme se dávali dohromady ještě po startu soutěže, a obrovská únava z toho plynoucí. Oželím i ta obrovská vedra a víc než čtyřtisícové nadmořské výšky. Ten příští Dakar je obrovská výzva, ale jedno mají všechny společné, nezažil jsem žádný lehký.