Článek
Rodák ze Všenor začínal v šestnácti letech na vypůjčeném terénním motocyklu Jawa 350 Evropa. Zapůjčil mu ho bývalý vynikající jezdec Jaromír Čížek, který nad ním držel ochrannou ruku a byl mu v začátcích i rádcem. Šikovného motokrosaře si všimli v dobřichovickém svazarmovském klubu, ale to byl jen první stupínek. Brzy se dostal do benešovské Dukly, a poté i do slavné pražské. Už ne jako motokrosař, ale soutěžní jezdec.
„V Benešově mi řekli, že potřebují soutěžáka, tehdy se tomu říkalo Enduro. Mne to zpočátku nebavilo, ale hned v prvním roce, kdy jsem přesedlal, se mi dařilo, a jel jsem na Šestidenní do Švédska v klubovém týmu, o rok později už jsem závodil v Trophy Teamu na Šestidenní v Zakopaném, kde jsme skončili třetí. To už jsem se cítil jako plnokrevný soutěžák," zavzpomínal před lety Mašita.
V roce 1968 se stal poprvé mistrem Evropy a na pomyslném trůnu vydržel bez přerušení dlouhých deset let, což před ním ani po něm už nikdo nedokázal.
„Tehdy bylo Československo soutěžáckou velmocí. Velký stratég a manažer Trophy Teamu František Mošna měl široký výběr jezdců. Na nejvyšší stupínek nám ale pořád chyběl krůček. V roce 1969 jsme skončili těsně druzí za Němci z tehdejší NDR, v roce 1970 jsme jeli do španělského El Escorialu s jediným cílem - získat Světovou trofej. Bydleli jsme v klášteře. Zase jsme slyšeli, že máme jet rozumně. Sešli jsme se na jednom pokoji a řekli si, že na naše šéfy a jejich řeči kašleme. Pojedeme od prvního dne naplno. Všechno, nebo nic. Svět bere jen vítěze, všichni ostatní jsou poražení... Zdeněk Češpiva, který bohužel už není mezi námi, stejně jako Franta Mrázek nebo Jarda Bříza, sundal ze stěny velký kříž a řekl, že na něj máme všichni přísahat, že opravdu pojedeme jako o život. Přísahali jsme všichni, kromě těch tří i já, Pepa Fojtík a Petr Čemus," prozradil dnes už úsměvnou, ale tenkrát klíčovou historku Mašita.
Čechoslováci pak vládli Šestidenní pět let v řadě. „Hodně těžká byla ta následující Šestidenní na ostrově Man. Pak se jelo ve Špindlerově Mlýně, moc jsme se těšili na třetí vítězství v řadě, jenže jsem se zranil, ale kluci to dokázali. V roce 1973 se jela Šestidenní poprvé mimo Evropu, v Daltonu v USA, tam už jsem nechyběl, zase jsme vyhráli. Tenkrát jsme slavili i s místními policisty, šerif věnoval dokonce Jardovi Břízovi svůj kolt, ale to nemohl přijmout. Památkou byla alespoň šerifská hvězda. Nemusím líčit, jak oslava vypadala...," usmíval se Mašita, který suverénně vládl třistapadesátkám.
Pomohl k triumfu i v roce 1974 v italském Camerinu, v roce 1977 pak v Považské Bystrici a o rok později ve švédském Caparalu. V roce 1979 se podílel na třetím místu v německém Neunkirchenu a poté ukončil kariéru.
„Byl čas na generační výměnu, přede mnou skončili Fojtík a Bříza, se mnou Mrázek, který má na kontě také šest Světových trofejí. Na Šestidenní jsem pak jezdil jako doprovod a pomáhal mladým klukům," dodal. Od roku 1982 vedl motoristický oddíl Dukly Praha, než byl v roce 1992 zrušen. Mezi tím ale stihl ještě jednu zvláštní kapitolu.
„Když se stal prezidentem Václav Havel, byla Dukla oslovena, aby dala dohromady motocyklový tým, který bude doprovázet státní návštěvy. Přivezli nové nablýskané a nadupané motocykly BMW, které jsme si ale museli v nuselských dílnách složit a vyladit. Po nocích jsme na letišti nacvičovali jízdu společně s řidiči prezidenta. Odjeli jsme několik státnických návštěv a poté předali tuhle práci Hradní stráži, na výcviku jejíchž jezdců jsme se také podíleli," vyprávěl legendární Mašita. Ještě nějaký čas vychovával mladé jezdce, a pak odešel na zasloužený odpočinek. Rád se ale zúčastní setkání bývalých motocyklových reprezentantů, které pořádá na Jarově Josef Fojtík. „Bohužel nás ubývá, ale prožili jsme krásný život, i když to kolikrát hodně bolelo," rozloučil se.
