Článek
Od květnového zranění, kdy si při pádu odlomil kousek holenní kosti v místě napojení na kotník, sice nemohl tři týdny závodit, ale poctivě rehabilitoval a snažil se i co nejvíce hýbat. „Když bych jen ležel doma a čekal, až se noha zahojí, byl bych nepružný. Snažil jsem se opatrně jezdit na kole, kde se noha při šlapání do pedálů tolik neohýbala, a zkusil jsem i motokrosovou mašinu, abych mohl držet řídítka," přibližuje 24letý jezdec.
Až se bál, jestli všechno neuspěchal. „Doktoři ale neprotestovali, zranění se hojilo, jak mělo." Během pěti dnů pak stihl start v polské i švédské lize. Ve středu večer už jel domácí extraligu ve Slaném. „Ani jeden z těch závodů se mi úplně nepovedl, ale noha se každým dnem lepší. Sice jsem ji ještě na dráze cítil, na to se ale nemůžu vymlouvat. Spíš jsem dělal chyby z toho, jak jsem na motorce dlouho neseděl," míní Milík, závodící se speciální ortézou.
„Trošku jsem si botu ale ještě upravil, aby mě tolik netlačila. Navíc levá noha není na plošinu až tak potřeba. Mám v ní dva šrouby, které si nechám vyndat až po sezóně," líčí Milík a odmítá, že by byl ještě nějak limitován. „Adrenalin zaslepí každou bolest. Když člověk přijede na startovní pásku, v tu chvíli je pryč," říká Milík, kterého už dnes čeká trénink na Grand Prix, kde startuje s divokou kartou.
