Článek
Vyletěl jste až do výšky deseti metrů. To je váš osobní rekord?
Myslím, že v roce 2013 se skákalo výš, kolem dvanácti metrů. Ale ono záleží hlavně na tom skoku, pokaždé je trochu jiná hrana, může být mokrá hlína, někdy stačí na vítězství devět metrů.
Existuje hranice, z jaké výšky už by byl dopad nebezpečný?
Musí se brát v potaz fyzikální zákony a rozjezd motorky. Teď v Texasu bylo se současnými motorkami deset metrů maximem, když bude za rok lepší hlína, možná půjde i víc.
O zlato jste se dělil s Australanem McNeilem, ale poukázal jste na to, že podle pravidel jste měl být jediným vítězem, když on chyboval na předchozí výšce. Řešilo se to ještě?
Manažer to řešil, ale bylo mu řečeno od promotérů akce, že máme být rádi za zlato a nemáme se v tom šťourat. McNeil měl na helmě logo hlavního sponzora X-Games… Ale mně to nevadí, šlo jen o pocit, já jsem za své zlato rád, ani prémie by se neměla dělit.
Další den jste byl náhradníkem pro závod v klasickém freestyle motokrosu, v neděli jste absolvoval soutěž Best Trick, v pondělí letěl domů. Na oslavy tedy nebyl prostor?
Spíš jsem to oslavil telefonáty s blízkými, jinak ne. Já už stejně nepiju.
To souvisí s meditací, které jste se hodně věnoval před touto sezónou?
Určitě. Řekl jsem si, že to nemá cenu. Dám si třeba skleničku vína, ale tvrdý alkohol vůbec. Celkově jsem změnil přístup ke stravování a péči o duši. Věnuju se tomu denně, i před X-Games jsem vstal o hodinu dřív, zklidnil si hlavu a v závodě mi to pomáhá.
Jak jste se k tomu dostal? Přes východní filosofie?
Už jsem se o to zajímal déle, ale vloni byl hodně stresující rok, tak jsem víc přemýšlel. Hodně čtu, vybírám si z různých náboženství, východních i křesťanství.
