Hlavní obsah

Ochrnutý Šembera vyměnil motorku za basketbal. Ale chce zkusit backflip se čtyřkolkou

Příznivci rychlých motocyklů mu drželi palce v závodech MS třídy do 125 ccm. Před necelými dvěma lety ale přišel nešťastný pád při exhibičním klání minibiků v Brně a Lukáš Šembera skončil na vozíku. Na sport však nezanevřel, v týmu vozíčkářů brněnského Hobitu se teď věnuje basketbalu.

Foto: Igor Zehl, ČTK

Motocyklový závodník Lukáš Šembera.

Článek

Baví vás to?

Moc. Už před úrazem jsem občas hrával streetball. Já jsem býval na motorce individualista, ale kolektivní hra se mi fakt líbí. Trénujeme většinou dvakrát týdně a o víkendech hrajeme zápasy rakouské nejvyšší soutěže. Jsme v ní zatím třetí. V Česku se kromě našeho týmu nechce žádný jiný celek vozíčkářů do pravidelné soutěže zapojit, o tuzemský titul se proto ani nebojuje.

Jak vám to jde?

Cítím, že se od loňských prázdnin, kdy jsem s basketem začal, neustále zlepšuju. Už jsem dal z křídla i pár košů. Pořád se ale učím, kde mám být a jak se s vozíkem po hřišti pohybovat. Je to poměrně složitá hra na myšlení. Jednou bych se ovšem chtěl stát oporou mužstva. Klubu se ale snažím pomáhat i jinak. Třeba na nedávný Evropský pohár, který se hrál u nás doma v Brně, se mi podařilo zajistit roztleskávačky, které vystupují i při extraligových zápasech hokejistů Sparty.

Podle trenéra Hobitu Škaroupky máte předpoklady basketbalově růst. Potřebujete prý ale trochu přibrat a zesílit.

Vím o tom. Nejsem žádný svalovec a dobře si uvědomuju, že moje životospráva není zdaleka příkladná. Živím se totiž většinou hlavně cheesburgery, párky a obloženými chlebíčky. Pokusím se s tím něco udělat.

Basketbal přece jen není tak vzrušující sport jako jízda na motorce. Nechybí vám adrenalin?

Chybí. A moc. Snažím se ho nahrazovat, jak se dá. Teď v zimě jsem třeba odjel do Vrchlabí zalyžovat si na tzv. monoski. Jezdil jsem i lesem, perfektně jsem se při tom vyblbnul.

Po řevu motorů se vám nestýská?

Jakpak by ne! I proto jsem v lednu absolvoval exhibiční vytrvalostní závod ve speciálně upravené motokáře na ruční ovládání. A pro tento rok mám další sen. Láká mě zkusit v létě jízdu na čtyřkolce a udělat s ní ve vzduchu backflip. Salto vzad patří k nejtěžším prvkům, které předvádějí přední světoví freestylisté.

Na závody světového šampionátu silničních motocyklů jste nezanevřel?

Rozhodně ne. Jak to o víkendu v Kataru vypukne, budu samozřejmě sedět u televize. Kájovi Abrahamovi budu držet palce, aby mu to v MotoGP šlapalo. Jsem zvědavý, jak bude šampionát po zajímavých jezdeckých přestupech vypadat.

Na těle se vám objevila nová tetování. Patří i to teď k vašemu alternativnímu stylu života?

Je to momentálně moje velká záliba. Baví mě kérky navrhovat a kreslit. Kluci z mužstva se ale ještě inspirovat nedali.

Docházíte pořád na rehabilitace?

Jednou týdně chodím cvičit do nemocnice v brněnských Bohunicích. Změny ale zatím bohužel skoro žádné necítím. Je to dlouhodobá záležitost, zlepšení asi nelze očekávat ze dne na den.

Vracíte se v myšlenkách často k okamžiku, který vám tak zásadně změnil život?

Ani ne. Snažím se být pozitivní, dívám se tudíž raději spíš dopředu.