Obhájce Zlaté přilby už ví, že měl poslechnout tátu: Jsem horká palice, někdy i dost tvrdá

Zatím je na hodně bezpečném místě, ale mám v plánu začít stavět barák a tam pro ni určitě najdu nějakou čestnou pozici. Víc bych o tom ale nemluvil. Pro mě je Zlatá přilba nesmírně cennou trofejí i proto, že jsem duší Pardubák. Nerad bych taky dopadl jako vítěz roku 2015 Chorvat Jurica Pavlic, kterému ji zloději ukradli.

Čekám těžký boj už o účast v šestičlenném finále. Loni byla konkurence slabší, letos je startovní listina fakt děsně nabitá. Bylo by úplně úžasné obstarat Zlaté přilbě sestřičku, ale s ohledem na dost utrápenou sezónu jsem opatrnější. Letos pořád čekám na nějaký povedený závod, třeba to ale klapne právě v neděli.

Rozhodně. Všichni plošináři, i ty hvězdy z ciziny, přijíždějí kvůli tradici a speciálnímu modelu závodu, ale taky za krásnou atmosférou v hledišti. Když nějakých patnáct tisíc lidí troubí a točí řehtačkami, je to pro všechny mega zážitek. Pro mě znamenalo loňské vítězství úplně nejvíc, dodnes mám při vzpomínkách husí kůži.

Takový výkonnostní výpadek mě potkal poprvé v kariéře. Problém byl v tom, že jsem loni měl fakt dobrou sezónu a chtěl jsem sbírat úspěchy i letos. Jenže mi nevyšlo pár závodů a já místo toho, abych je jako loni hodil za hlavu a řekl si, hele zítra jedeš další, tak jsem se bohužel začal hrabat do věcí, které loni byly v pohodě.

Lítal jsem z motoru na motor, nic mi pořádně nefungovalo, takže mám rok nahoru dolů. No spíš dolů. Myslím, že už mi to celé i trošku sedlo do hlavy, a místo toho abych dělal, co se má, tak jsem pořád kombinoval a vymýšlel.

Teprve někdy před měsícem. Byla blbost soustředit se tolik na věci kolem. Nedokázal jsem jít pak na start s čistou hlavou, a čím víc chce člověk zajet dobrý výsledek, tím je to horší a v křeči kupí chyby. Prostě jsem to neustál. Ale i z bídné sezóny se může člověk poučit, třeba i zmoudřet.

Se mnou je potíž, jsem horká palice, někdy i dost tvrdá. Nechci, aby mi někdo mluvil do toho, co dělám. Navíc nemám rád psychology. Táta mi ale od začátku radil, že nemám dělat drastické změny, jenže já jel podle svého. Doma věčně soupeříme, kdo z nás je lepší, a já měl asi pocit, že Zlatou přilbou jsem ho už strčil do kapsy. Jenže tentokrát měl jednoznačně pravdu on. Asi jsem si potřeboval namlít držku.

Rozhodně trápení v polské lize, protože tam vydělávám peníze na ostatní závody. Ve Vratislavi jsme měli na boj o titul, ale v semifinále jsme nestačili na Lešno. Takže místo minimálně obhajoby druhé příčky máme jen bronz. Děsně smutný jsem i z toho, jak špatně pro mě dopadla Challenge v Landshutu, protože jsem si tam chtěl vyjet stálou účast v Grand Prix 2019. Odzkoušel jsem před závodem kolem techniky úplně všechno, abych byl stoprocentně připravený, ale neměl jsem vůbec dobrý den a celé jsem to v hlavě prokaučoval.

Teď už vím, jak na různé situace reagovat, a nechci ani myslet negativně. Třeba právě Zlatá přilba může být můj malý restart. Motor, na kterém jsem loni vyhrál, pořád mám. Ten jsem nikomu nedal. Ale k dispozici bude i kompletně udělaný nový, vhodný pro delší dráhy pardubického typu. K tomu mě už napadlo nastavení, které by mohlo na tvrdším povrchu zafungovat hned od startu.

To se ukáže. Ale od loňského triumfu si nesu i důležité ponaučení speciálně pro pardubický závod. Vždycky tam při Zlaté přilbě bylo plné depo lidí, každý radil a já měl hlavu jako pátrací balón. Loni jsem proto mechanikům nařídil, ať ke mně nikoho nepouštějí, a vyplatilo se. Letos taky škrtám veškeré debaty a od pravého poledne, kdy se začíná, se soustředím jen na svou práci.