Článek
„Ta medaile je oceněním za moji celoživotní sportovní kariéru a úspěchy, kterých jsem jako československý reprezentant na českém stoji ČZ dosáhl a propagoval jimi i svoji vlast. Děkuji za ně. Ale uvědomuji si, že tu jsou motocykloví reprezentanti, kteří dosáhli ještě větších úspěchů, zejména soutěžní jezdci, mnohonásobní vítězové Šestidenní a mezi nimi především Květoslav Mašita, který vládl ve své třídě světu celé desetiletí," řekla česká motokrosová legenda v rozhovoru pro Sport.cz a Právo.
Vyznamenání dostali i další sportovní legendy, jako hokejista Václav Nedomanský nebo fotbalový trenér Karel Brückner a mnoho osobností ze všech oblastí života. Potkat se s nimi na Pražském hradě nemohl. Slavnostní předání bylo kvůli koronavirové pandemii přeloženo na příští rok. „Trochu mě to mrzí. Rád bych se s těmi žijícími vyznamenanými setkal, ale beru zrušení ceremoniálu jako realitu v těžké době. Věřím, že se s nimi potkám za rok, v době, která bude pro nás všechny příznivější," přeje si.
Krádež titulu byla politická prasárna
Vyznamenání bere Jaroslav Falta i jako určitou satisfakci za titul mistra světa, který mu byl v roce 1974 politicky doslova ukraden. „Začnu od konce. Nejhorší pro mne bylo, že jsem se až v roce 1975 na začátku sezony dozvěděl, že titul definitivně přiřkl na podzim 1974 kongres FIM v San Marinu Rusovi Gennadiji Mojsejevovi. Bylo to dávno rozhodnuté, ale řekli mi to až po mnoha měsících. Nevím proč tak pozdě... Do té doby ve mně pořád žila určitá naděje... Cítil jsem pak obrovskou křivdu, dlouho, pořád ve mně trochu přežívá," přiznává i po letech.
Jaroslav Falta (vpravo) s další motokrosovou legendou Antonínem Baborovským
Co se tenkrát stalo v posledním závodě světového šampionátu kubatury do 250 ccm ve švýcarském Wohlenu? „Jury po protestu Rusů na můj údajný předčasný start rozhodla o penalizaci jednou minutou, tím jsem spadl na osmé místo. Velký zájem na tom měli nejen Rusové, ale angažoval se i zástupce KTM, na níž jel můj největší soupeř v boji o titul Mojsejev. Ten pán, který prodával stroje KTM ve Švýcarsku, byl dokonce ředitelem závodu. Naši zástupci protest na Rusy, kteří mě dvakrát poslali na zem, stáhli, že si za to můžu sám... Tím jim otevřeli cestu k titulu," poodhaluje Falta roušku v Česku dlouho tutlaného tajemství.
Rusové na něj ve Wohlenu uspořádali štvanici. „Dá se to tak říct. Mojsejev upadl hned na začátku první jízdy, počkal si na mne, a pak mě několik kol blokoval až jsme upadli. V té době jsem vedl, ale skončil až třetí. V další jízdě se na mne vrhli Rybalčenko a Popenko, který do Švýcarska přijel vyloženě s úkolem mě zastavit, aby titul získal Mojsejev. Časem se ukázalo, že to byl příkaz shora. Jel tam ještě Rulev, ten byl nejslušnější a jako jediný se omluvil. Ti dva prvně jmenovaní po mně šli brutálně. Protestovali nejen zahraniční závodníci, ale diváci po nich házeli kamení. Mojsejev už byl mimo hru, ale Popenko si na mne počkal a v plné rychlosti mě sestřelil, a ještě mi zadním kolem přejel záda. Znovu jsem nasedl. Chtěl jsem vyhrát. Před cílem se ohlédl vedoucí Belgičan Harry Everts a pustil mě před sebe. Celý svět viděl, co se tam dělo. Jenže mistrem světa jsem byl asi dvě hodiny, pak přišlo rozhodnutí Jury s tím, že případ dořeší Kongres FIM," vzpomíná Falta.
Tehdy byl ve vedení FIM Jan Křivka. Ten však selhal. Stažením protestu a nečinností na kongresu nabídl titul Rusům. Prý to byla politická záležitost... „Nejvíc by mi tenkrát pomohl, kdyby tam vůbec nejel a nepletl se do toho. Za normálních okolností bych dostal maximálně důtku. Jenže se kolem do toho zamíchal Křivka i další, šli na ruku Rusům, náš protest na ně stáhli a tím jim otevřeli cestu k titulu. Ani na kongresu neudělali nic v můj prospěch a ve prospěch celého československého motokrosu," konstatuje hořce Falta.
Přitom v lednu 1990 se v trezoru na tehdejším Svazarmu objevil dopis z října 1974 od šéfa Motokrosové komise FIM. Stálo v něm, že komise je připravena anulovat rozhodnutí jury z Wohlenu o penalizaci a vyhlásit mistrem světa Jaroslava Faltu. Rukou Jana Křivky bylo na konci dopisu připsáno: Nesmí se zveřejnit!
Holice byly nejkrásnější
Falta na motokros nezanevřel. Měl možnost přejít k soutěžím, ale to odmítl. Dál závodil a až do roku 1982 patřil k absolutní světové špičce. „Vyhrál jsem spoustu závodů, i v zámoří, ale nejraději jsem jezdil ty domácí. Když přišlo v Holicích na světový šampionát padesát tisíc diváků, to byla nádhera," vypráví už s úsměvem.
V roce 1975 se v Sedlčanech jel Motokros národů, což bylo mistrovství světa družstev, které československý tým ve složení Antonín Baborovský, Jiří Churavý, Zdeněk Velký a Miroslav Nováček vyhrál. Falta však v týmu, jehož by byl lídrem, chyběl... „Vedl jsem tehdy světový šampionát jezdců, ale potkalo mne vážné onemocnění sleziny, byl jsem na operaci. Sezona pro mne předčasně skončila. Škoda, jinak bych určitě jel," lituje.
Byla to druhá tvrdá rána a znovu ji ustál. „Motokros mi dal hodně, žil jsem jím čtvrt století. Vzal mi ale čas na rodinu, hlavně na děti, ty vychovala především manželka, ale nevyčítá mi to a já jsem rád, že máme skvělou rodinu," říká spokojeně.
Je velký optimista a věří ve vzkříšení slávy českého motokrosu. „Sleduji ho, ale podívat se na závody jedu tak dvakrát třikrát do roka. Český motokros na tom není dobře. Současný motokros je o penězích, aby si mohl jezdec pořídit kvalitní motorku a vybudoval si solidní zázemí. Nebo nejlépe se stal továrním jezdcem. V Česku už se špičkové terénní motocykly jako byla ČZ nebo Jawa nevyrábějí. Bohužel. Už v tom sportu nejsem, nemohu tedy někoho hodnotit, jak jezdí. Věřím, že se objeví dříve či později český jezdec, který dokáže vozit úspěchy z mistrovství světa. Občas se někdo ukáže v osmdesátkách, ale pak ve vyšších třídách zapadne. Naději a víru však neztrácím," praví legendární Jaroslav Falta na rozloučenou.
