Článek
Před třemi roky se Martín domluvil na dvouleté spolupráci se stájí Pramac jezdící s motocykly Ducati v seriálu MotoGP. Součástí dohody byl příslib přestupu do továrního týmu pro sezonu 2023.
I přes solidní výkony - za dva roky Martín jednou vyhrál a osmkrát dojel na pódiu - se vedení Ducati rozhodlo angažovat do hlavního týmu radši Itala Eneu Bastianiniho. Španěl tak zůstal v Pramaku další dva roky.
Hned v následujícím roce bojoval až do posledního závodu o mistrovský titul s Franceskem Bagnaiou, ale souboj prohrál. A v průběhu letošního ročníku, který měl slibně rozjetý, přišla od Ducati další rána. Ač byl Martín původně pro stáj na pozici týmového kolegy Bagnaii první volbou, italský gigant si pro následující sezonu radši vybral Marka Márqueze, šestinásobného šampiona MotoGP. Martín tak pro další rok rozvázal s Ducati spolupráci a bude nastupovat za stáj Aprilia.
Svůj poslední závod za Pramac ozdobil třetím místem a ziskem svého druhého mistrovského titulu, tentokrát ovšem poprvé na nejvyšší úrovni. „Je to úžasné. Tenhle úspěch je pro mou rodinu a pro všechny, kdo mě podporovali. Byl to emotivní závod, draly se mi slzy do očí, o to větší radost teď mám, že se všechno podařilo,“ rozplýval se šampion.
Jeho cesta ke slávě nebyla snadná, byť se v lednu 1998 narodil do rodiny zapálených motocyklových fanoušků. Není tedy divu, že si závody silničních motocyklů také brzy oblíbil. „Pamatuju si, že první motorku mi dal táta, když mi bylo šest. Už tehdy jsem se chtěl stát světovým šampionem a překonat rekordy svého idolu Valentina Rossiho,“ vzpomínal Martín.
V jeho devíti letech se rodina přestěhovala z Madridu do Valencie, aby se malý Jorge mohl lépe rozvíjet ve sportu, pro který projevil talent a chuť se zlepšovat. Tam ho rodiče zapsali do programu Ricardo Tormo Cradle of Champions. Ten pomohl částečně pokrýt výdaje spojené s motocyklovými závody.
V roce 2012 se mu podařilo dostat do Red Bull Rookies Cupu, který Martína finančně zajistil ve všech ohledech, kromě cestování na jednotlivé evropské okruhy, kde se závody konaly. „Pokud by mě nevzali, nejspíš bych se závoděním musel skončit. Neměli jsme na to peníze,“ přiznal Španěl.
Vstup do této soutěže se mu vinou zranění moc nevyvedl, ale následující ročník dokončil na druhém místě a v roce 2014 už soutěž ovládl. Titul mu otevřel dveře do světového šampionátu, konkrétně do Moto3.
Jorge Martín (vpravo) s Markem Márquezem (vlevo) a Francescem Bagnaiou po Velké ceně Barcelony
Na první stupně vítězů zde vystoupal ve druhé sezoně ve Velké ceně České republiky, kde cílem projel jako druhý. V roce 2017 přesedlal z Mahindry na Hondu stáje Del Conga Gresini Moto3, což se ukázalo jako správný krok, když si hned v první sezoně vyjel devětkrát pole position, stejný počet pódií a první vítězství ve Velké ceně Valencie. Další ročník už se sedmi vítězstvími ovládl a kategorii ovládl.
„Čím těžší je cesta k úspěchu, tím lépe pak chutná. Při průjezdu cílem mi proběhl před očima celý můj život. Pocházím z chudé rodiny, a tak pro mě bylo těžké dostat se tam, kde jsem. Vyhrát titul vítězstvím v závodě je pro mě snad nejlepší pocit na světě,“ radoval se tehdy po úspěchu Martín.
Teď slaví znovu, už mezi absolutní elitou. A zároveň ukazuje, že zná svou cenu. O další triumfy už tedy bude bojovat za Aprilii.
