Milík až jedenáctý, Lindgren urval triumf na cílové pásce

„Neustále jsem věřil, že se tam pro mě najde prostor k předjetí a z poslední zatáčky jsem vyjel dost rychle, abych se o pár centimetrů dostal do čela. Měl jsem i štěstí, že tam vedle Polákovy motorky bylo místo," ulevil si 32letý Lindgren, jenž se v Praze na stupně vítězů vrátil po devíti letech. Švédská hymna se hrála na Markétě poprvé od triumfu legendárního Rickardssona v roce 2005.

Za posledních deset let platilo už sedmkrát, že vítěz pražského závodu se nakonec stal i mistrem světa. „To je pěkná tradice, kterou bych určitě rád dodržel," usmál se Lindgren.

Vítěz předchozího závodu letošního Grand Prix ve Varšavě Brit Tai Woffinden, který v české metropoli kraloval v letech 2013 až 2015, finálovou jízdu nedokončil, ale zůstává největším rivalem vedoucího Švéda v celkové klasifikaci.

Stejně jako loni na divokou kartu startující Milík měl poměrně hlasitou podporu v zaplněném hledišti, kde bylo kolem jedenácti tisíc diváků se zřetelnou převahou polských fanoušků. Domácí plochodrážní jednička doplatila na to, že ve dvou z pěti svých jízd základní části závodu nedokázal zabodovat. Mezi osmičku nejlepších, kterých se týkaly semifinálové jízdy, mu nakonec chyběl jeden potřebný bod a litoval těch dvou nul.

„Jsem tak otrávený, že bych k tomu raději ani nic neříkal. Prostě mi nešly starty na tvrdším podkladu," tvrdil Milík, jenž měl v depu sbaleno dřív, ještě než stihlo proběhnout vyhlášení vítězů. Svou účast v semifinále přitom označoval jako metu, které musí dosáhnout, aby neodjížděl domů naštvaný. Jeho rozpoložení po nepovedeném sobotním účinkování tak bylo jasně dané.