Jezdec Markvart vyhrál Evropu v Enduru, vzápětí si zlomil pánevní kost, ale Šestidenní pojede

Loňskou sezonu jezdec pražské Dukly z valné části promarodil. O to víc se chtěl ukázat v té letošní. A povedlo se. Vybojoval titul mistra Evropy v enduru v kategorii čtyřtaktů do 250 ccm. „Tohle zlato patří k mým největším úspěchům v kariéře. Pro mne to byl celkově velmi dobrý rok. Loni jsem byl zraněný, takže letos jsem šel do sezony s cílem vybojovat evropský titul, což se mi povedlo. Získal jsem tím novou motivaci posunout se příští rok výš i v mistrovství světa. Vím, v čem se mohu zlepšit. Důležité je vědomí, že dokážu svádět rovnocenné souboje s borci z evropské i světové špičky," říkal spokojeně.

V evropském seriálu trpěl nejvíc v posledním závodě ve Finsku. „Podmínky byly velice náročné. Jelo se hodně po kamení, tam stačí málo, abyste upadl, natloukl si a ještě zničil motocykl. Když vám po pádu vyteče olej z motoru, je konec nadějí, titul vám proteče mezi prsty. Měl jsem ho na dosah, pracovala i psychika. Bál jsem se, aby mě něco takového nepotkalo a nezranil jsem se. Ještě větší strach jsem měl o motorku, abych ji nezničil," přiznal.

Letos jste jel i světový šampionát a skončil šestý, což je velmi dobrý výsledek. Mohl být ještě lepší... „Šampionát jsem jel skoro celý a držel se průběžně na výborné páté příčce, což jsem vzhledem k ještě výrazně větší konkurenci než na Evropě vůbec nečekal. Před posledním závodem seriálu jsem doma trénoval na kamenech, abych pak zajel co nejlepší výsledek a minimálně si udržel pátou příčku, případně se posunul ještě o kousek výš. Jenže jsem měl hrozivý pád a zlomil si pánev, na poslední závod světového šampionátu jsem neodjel. Strašně mě to mrzelo, protože by se dalo něco udělat. I když jsem nestartoval, klesl jsem jen na šestou příčku," litoval i po čase Markvart.

Pro mnohé by to znamenalo konec sezony. Markvart je tvrdá povaha. Takhle sezonu zakončit nechtěl. „Už po třech týdnech jsem se zvedl a vzápětí sedl i na motorku. Dokonce jsem vyhrál domácí šampionát v enduru. Na tom, že stojím na vlastních nohách, má veliký podíl Dukla, za kterou závodím, protože mi poskytla perfektní podmínky pro rehabilitaci. Původní prognóza lékařů byla osm týdnů. Poslední dny jsem si naordinoval i klid, aby pánev stoprocentně srostla. Rozhodně takhle nechci končit sezonu, vždyť 11. listopadu startuje Šestidenní v Portugalsku, moje sedmá," pravil spokojeně.

Česká republika po pěti letech nestaví Trophy tým a nepojede ani klubový tým Dukly, za který by mohl jet. Nabídka přišla z Unhoště. „Mrzí mě, že Trophy tým nestavíme. To pro mne byla vždycky obrovská čest jet za reprezentaci, za niž závodily legendy jako Mašita, Fojtík, Bříza a další. Třetí místo z roku 2016 patří k mým největším úspěchům v kariéře. Nechtěl jsem si nechat ujít svou sedmou Šestidenní, když jsem ji loni kvůli zranění nemohl absolvovat. Dostal jsem nabídku jet za přední český klub KBS ÚAMK team Unhošť, kterou jsem rád přijal. Pojedu společně s Jakubem Hronešem a Adolfem Živným. Jen motocykl KTM 250, na němž jsem jel v této úspěšné sezoně, vyměním za Husqvarnu 350, což ale nebude problém. Beru to jako velkou výzvu, náš tým má ambice bojovat o co nejvyšší příčky," řekl odhodlaně.

Šest dní v terénu s pánví, která rozhodně ještě není stoprocentní, je risk. Markvart do něj jde. „Na to vůbec nemyslím, cítím se opravdu velmi dobře. Samozřejmě si musím dávat pozor. Jenže na závodech, jako je Šestidenní, chcete být nejlepší, dám do toho úplně všechno, jinak závodit ani neumím," odmítl jakékoliv obavy Patrik Markvart.