Článek
Co váš na X-Games čeká? Budete se soustředit jen na step-up?
Budu závodit i v disciplíně Best trick. Byl jsem původně prvním náhradníkem, ale trénoval jsem i na něj, protože skoro vždycky se stane, že někdo odpadne. Samozřejmě prioritou ale zůstává step-up, když jsem ho vloni vyhrál. Jsem zvědavý, co vymyslí mí protivníci, moje motorka zůstala v Americe, když závodila naposledy právě v Texasu, od té doby nevrčela, tak snad si to správně pamatuje. (úsměv)
Není nevýhodou, že jste na ní nemohl trénovat?
Mám ten samý model doma. Pro tu americkou to už bude poslední ročník, tak snad se bude chtít rozloučit s kariérou nějakou medailí, ideálně zlatou.
Vloni v Texasu jste překonal laťku deset metrů nad zemí. Dá se odhadnout, jak vysoko se bude létat letos?
Možná výš, protože se bude závodit vevnitř na velkém krytém stadiónu. Neměly by být potíže jako vloni s deštěm a mokrou hlínou, protože když jezdíme večer, padá rosa, je vlhčí vzduch a podklad víc klouže. Na druhou stranu mně ty těžší podmínky vždycky spíš vyhovovaly.
Rampu máte i doma na zahradě ve Znosimi. I tam jste si zkoušel skákání přes laťku?
Mám tam napodobeninu skoku do výšky, laťku ne, to bych potřeboval někoho, aby mi ji pořád stavěl. Ale člověk si musí zvyknout a přestat se lekat. Ten tlak při akceleraci a odrazu je takový, že když vyletíte nahoru, opravdu se leknete. Toho jsem se zbavoval, ale doma jsem létal maximálně do šesti metrů. Přece jen step-up není nejbezpečnější disciplína, můžete se zranit, i když skočíte perfektně, ta komprese je obrovská.
Co všechno ještě zařazujete do přípravy na step-up?
Fyzická příprava je podobná jako u freestylu, jen si dávám víc do těla, protože potřebuju být silnější, abych se udržel na dopadu a neroztekl se na odrazu. Tam musíte držet tělo vnitřními svaly, kdyby se hroutilo, neletíte tak vysoko. A věnuju se i psychice, snažím se vyvolat pozitivní vibrace, dopředu si představuju atmosféru, jak bude probíhat závod, i sám sebe s medailí na krku, snad mi to pomůže.
A pak už jen co nejčastěji skákat, abyste se zbavil zmíněného lekání?
Jezdil jsem i v pískovně a lese, přece jen na 450 nejezdím celý rok, většinou skáču na 250, tak abych dostal cit pro motorku. V závodě pak už rozhoduje i to, jak si kdo uplácá drážku, aby vás vyhodila co nejvíc, tam jsou důležité zkušenosti. A víra. Kdo je nejhladovější po vítězství, ten na něj dosáhne. Protože když se podíváte na laťku a zaleknete se, nepodržíte plyn a je to.
Jak moc dobitý býváte po takovém závodě?
Dost, většinou se dva dny po závodě nemůžu hýbat. Sice máme speciální tlumiče a vytrénovaná těla, ale když se člověk podívá na zpomalené záběry dopadů, je to zážitek. Prolomíme se, svaly se napnou, jsou to rány… Ale zdravotně se teď cítím víceméně stoprocentně, samozřejmě ruka, kterou jsem měl začátkem roku zlomenou, je pořád taková hnusnější, ale už má sílu. Navíc je to naštěstí levá ruka a plyn přidávám pravou.
