Článek
Co se pro vás nejvíc změnilo přestupem do kategorie MotoGP? Z mého pohledu především zimní fyzická příprava. Denně cvičím minimálně hodinu a hlavně se snažím posilovat ruce, abych s těžší a silnější motorkou vydržel na trati třicetikolový závod. Není to ale až tolik o síle, že bych musel být nějak nabušený. Spíš se potřebuju zbavit křečovitého držení stroje a neprat se s ním tolik.
Jak se v týmu AB Cardion projevují tři noví mechanici přímo z továrny Ducati? Zatím pořád v týmu držíme český duch a ti co přišli, vypadají jako dobří kluci. Mluvím s nimi v angličtině, občas něco plácnu italsky. Nedá se ale říct, že bych se tím jazykem domluvil, i když občas rozumím. Kdybych ze sebe měl italsky něco vypotit, tak to bych měl asi problém.
Nedával vám někdo najevo, že jste protekční dítě, které mezi motocyklovou elitu dostaly tátovy peníze? Ani ne, i když mně je jasné, že nebýt taťky, tak se tam nedostanu. Na druhou stranu tu finanční podporu potřebuje každý z jezdců MotoGP. Sice tam nikdo jiný nemá otce za šéfa týmu, ale to nemusí být jen výhoda, protože rodinný vztah může často vyvolat i velké pnutí uvnitř týmu. To že se na mě taťka dívá škaredě, kolikrát i zhorší situaci.
Vyříkali jste si nějak s Australanem Stonerem jeho výrok, že v MotoGP ještě nemáte co dělat? Já se s ním vlastně nikdy nebavil, nebyla k tomu ani příležitost. Každý si děláme svoje. Stonera uznávám, je to bývalý mistr světa a kluk, který jezdí pořád na špičce, přesto myslím, že neměl důvod něco takového říkat. Třeba to moje vítězství ve Valencii při loučení s Moto2 bylo trochu i odpovědí i jemu.
Nová láska Karla Abrahama. Řeč je samozřejmě o motocyklu Ducati královské kategorie MotoGP.foto: Právo/Petr Hloušek
S kým z jezdců královské třídy si naopak zatím nejvíc rozumíte? Asi s Američanem Edwardsem. Ne, že bychom spolu mluvili každý den, ale když se potkáme, tak se bavíme úplně v pohodě.
Jste připraven, že premiérová sezóna může být i plná pádů? No vidíte, i ten Stoner ze začátku hodně padal. Nerad bych ale pořád ležel na zemi. Pokud si z toho ale člověk vezme dobrý věci a zjistí, kde má ten limit a jak může jet, tak to je přirozený vývoj.
Je tedy lepší se tlačit dopředu a spadnout z 9. místa, než opatrně dojet pro dva body čtrnáctý? Body jsou vždycky cenné, ale nejlepší je asi něco mezi tím. Nemá smysl zatáhnout, jet přes hranu svých možností a ve druhém kole motorku roztřískat, ale stejně tak je blbost se na to vykašlat a jezdit vzadu, když budu cítit, že mám navíc.
Nebude vám v MotoGP chybět česká rivalita s Lukášem Peškem? On sice vždycky říkal, že se na mě nevídá, ale já snad konečně mohu přiznat, že pro mě byl Lukáš vnitřně někdo, koho jsem chtěl vždycky porazit. S jistou nadsázkou i za cenu toho, že ze mne teče pot a krev. Myslím, že on to měl stejně, prostě jsme byli největší rivalové. Přál bych mu, aby na poslední chvíli něco sehnal. Bylo by škoda, kdyby měl šampionát po tolika letech opustit.
Jste hodně nervózní ze vstupu do královské třídy světového šampionátu? Trošku ano, ale pořád jsou to jen motorky, i když musím počítat s daleko větším psychickým tlakem. Po sezóně jsem byl motorkami tak nějak zahlcen, teď už se ale zase těším, až si na ně sednu. Přes silvestr jsem si i zajezdil na snowboardu, teď mám ještě nějaké studijní povinnosti na právech v Brně a rozjel jsem tam i motoškolu pro policisty. Už se však pilně chystám na únorové testy do Sepangu, mistrovství začne březnovým závodem pod světly v Kataru.
