Článek
Kdy jste seděl poprvé za volantem závodního auta?
Jako malý kluk jsem neustále lezl do tátovy buginy, řídit se mi ji podařilo až o mnoho let později.
Měl váš otec Stanislav Landa, reprezentant v autokrosu, velký vliv na váš sportovní vývoj?
Byl to můj vzor. Díky němu jsem neustále, skoro až do třiceti let, v sobě živil sen stát se závodníkem a podvědomě se mu chtěl vyrovnat, díky jeho pomoci a kontaktům jsem taky tenkrát vklouzl do autokrosu velmi hladce a poměrně rychle. On mi určitě na začátku dodával velikou motivaci, takže bez něj by vlastně závodník Landa II. vůbec neexistoval.
Zkoušel jste i jiné sporty než ty, které voní benzínem?
Věnuji se aktivně bojovému sportu a atletické přípravě na něj.
Jaký svůj výsledek v autokrosu považujete za nejlepší?
Asi ta druhá místa v několika závodech mistrovství Evropy, to jsem byl opravdu ze závodnického hlediska šťastný. Na konci sezóny mě pak uspokojovalo vědomí, že v roce 1998 bylo celkově jen pět lidí v Evropě přede mnou a třicet za mnou. Tehdy frčel i můj stále vyprodaný muzikál Krysař, tak si to představte! Chtěl jsem ovšem ještě výš, ale ze snahy sehnat víc financí, abych vyrovnal rozpočtový handicap, se zrodilo mé angažmá v Kolocově týmu závodních tahačů.
Trucky se staly vaší druhou závodní kapitolou, jaká to byla zkušenost?
Sháněl jsem nejprve u Martina Koloce finanční prostředky na autokros. Spojil jsem se s ním a byl z toho konec autokrosu a dva roky tvrdé dřiny v kabině závodního tahače. Bylo pro mne přínosem čerpat inspiraci z tak kreativní osobnosti, jakou Koloc je. Většina krizových situací ale končila po dvou letech překážek a potíží zbytečným excesem, což do nejvyšších závodnických kruhů určitě nepatří.
Kdy a proč jste přešel k rallye?
Vyčerpal jsem své psychické možnosti pro závody více vozů na jedné trati, protože na konci sezóny jsem už řídil a choval se spíše jako ukřivděný a nezvladatelný maniak. Chtělo to změnu a něco, co mi přinese uklidnění. Navíc kolem bylo tolik adrenalinu, že už mi ho přestala přinášet jízda samotná. Kabina vozu se stala paradoxně jediným místem, kde jsem si od adrenalinu mohl odpočinout.
Jak jste sehnal spolujezdce?
Chtěli jsme začít závodit dohromady s jedním velice dobrým přítelem, a tak vznikla naprosto neuvěřitelná rallye posádka umělec Landa-neurochirurg Barták. Tedy spojení světů, které patří kamkoliv jinam, jen ne do rallye. Bylo to senzační, nebezpečné a humorné a nedá se na to zapomenout. Dnes už nemá Martin čas a já jezdím s profesionálem, který mi i náležitě posouvá ambice.
Rallye jsou teď pro vás tím největším sportovním adrenalinem?
Na začátku určitě ano, teď už si tu jízdu ale užívám bez adrenalinu, s takovou dětinskou radostí. Je to neuvěřitelně krásný a opojný pocit, adrenalin jen snižuje kvalitu jeho prožívání. Pod jeho vlivem jedu v křeči a projevuje se to negativně na výsledku. Chce to úplně se uvolnit a s radostí vnímat každý metr. Tak jsem poznal mystiku tohoto sportu a uvědomil si, že moje osobní duševní hranice leží ještě daleko dál, než jsem si původně myslel.
Kterého výsledku v rallye si nejvíc ceníte?
Bonzové medaile, kterou jsme si vyjeli v roce 2004 se spolujezdcem Jardou Novákem v seriálu mistrovství republiky v rallyesprintu.
Měl jste za volantem závodního stroje někdy opravdu strach?
Na strach není čas.
S jakým autem vyjedete do nové sezóny?
Přejeme si Mitsubishi Lancer EVO IV. Všechno ale závisí na manažerovi, já se o to vůbec nestarám.
Sledujete i další sporty a jak případně prožíváte zápasy a závody českých reprezentantů?
Samozřejmě. Reprezentační utkání je zajímavé porovnání s jinými zeměmi. Moc mě to baví. Ale ke sportu mám ještě daleko osobnější vztah, když se jedná o sportovce z gildy Dračích jezdců. Příkladem je třeba thai-box a český reprezentant, vynikající bojovník Ondřej Hutník, svěřenec proslulého trenéra Petra Macháčka.
Co vám dává závodění pro muziku a jak se snášejí tyhle dvě odlišné činnosti i časově?
Obojí mi umožňuje určitý druh sebepoznání. Tudíž se snášejí dobře.
Končíte rok spíš nostalgicky nebo vesele?
Nevnímám, že končí nějaké roky. Jsem v tomto ohledu velmi chladný.
Na co se mohou v nadcházejícím roce vaši fanoušci těšit?
V únoru se vřítí do kin náš hudební film Kvaska a začnu psát takový kontroverzní muzikál pro Hudební divadlo Karlín, plánovaná premiéra je na podzim 2008.
