Článek
„Minulý rok byl zisk absolutního prvenství pohodovější. Vedli jsme od začátku do konce. Bylo jasné, že titul získá náš tým, protože jsem bojoval jen s kolegou Bössigerem. Náš tým měl náskok na všechny soupeře, i s chybami jsme se drželi na prvním místě,“ vzpomíná Vršecký na cestu za prvním titulem.
„Letos jsme museli o první místo tvrdě bojovat. Nevedli jsme od začátku sezóny, neurčovali jsme tempo závodů. Byli jsme daleko za ostatními. Hledali jsme všechny maličkosti v nastavení i na autě, abychom zrychlovali,“ porovnává dvě mistrovské sezóny Vršecký.
Třiatřicetiletý pilot z Roudnice nad Labem nakonec porazil Španěla Albaceteho o 23 bodů. „Na poslední závod jsem jel s náskokem deseti. Ale nevěřil jsem, že bych titul získal. Byl jsem úplně klidný. Jelo se ve Španělsku, mým hlavním soupeřem byl Španěl… Říkal jsem si, že to nemůže klapnout,“ vypráví Vršecký.
Přiznává, že oslavy druhého titulu v řadě byly úměrné významu úspěchu a průběhu boje o titul. „Já normálně moc nepiju. Měl jsem za letošní rok tak pět piv, takže pár drinků u mě znamená hodně veselou náladu,“ líčí šampión truckerů.
„Po posledním závodě v Jaramě minulou neděli jsme absolvovali slavnostní vyhlášení, a pak jsme se vrátili do paddocku, kde jsme titul patřičně oslavili. Spal jsem asi půl hodiny a při odletu domů jsem byl vážně moc rád, když letadlo přestalo drncat po dráze a odlepilo se do vzduchu,“ potutelně se usmívá Vršecký.
Žádnou velkou odměnu za druhý titul si neplánuje. „Nejvíce mě potěší, pokud dostanu i do další sezóny důvěru vedení Buggyry a budu mít příležitost bojovat o třetí titul. Nechystám se nikam přestupovat, ani vedení roudnického týmu mě snad nechce pustit k vodě. Jen chci vyjádřit, jak moc si vážím šance být v nejlepším týmu,“ tvrdí skromně Vršecký.
