Článek
Začalo to hádkou dvou mocných mužů, na jejímž konci byl (téměř jako pokaždé) vítězem Dietrich Mateschitz. Když v roce 2004 koupil v F1 šéf gigantu Red Bull za pouhý dolar krachující stáj Jaguar, Max Mosley, tehdejší šéf Mezinárodní automobilové federace FIA, chtěl znát nový název týmu. "Jak se budete jmenovat?" ptal se.
"Red Bull. Jak jinak," jasně odvětil Mateschitz.
"Počkej, to nejde. Nemůže se přeci stát, aby nápoj porazil Ferrari," namítal Mosley.
"Ale jde," stál si za svým Mateschitz.
| Jak vznikl Red Bull |
|---|
| Dietrich Mateschitz roky pracoval jako marketingový manažer ve společnosti Blendax a specializoval se na prodej zubních past. V roce 1982 přiletěl do Thajska a na doporučení místních ochutnal zdejší nápoj Krating Daeng, aby se zbavil jet lagu. Zafungovalo to, a tak kontaktoval vynálezce Čalea Júvitju a stvořili spolu Red Bull (oba měli podíl 49%, zbylé 2% dostal Júvitjův syn). Stříbrnomodrá plechovka s energetickým nápojem se záhy stala ikonickou a dnes je dostání ve 172 zemích světa a loni se podle údajů firmy prodalo 10 miliard plechovek. Mateschitzovo jmění je odhadováno na 25 miliard eur. Promyšlený marketing byl alfou a omegou úspěchu značky. |
Handrkovali se prý pár desítek minut, nicméně vy už díky čtyřem titulům Sebastiana Vettela i dvěma aktuálním od Verstappena víte, že to šlo a že nápoj skutečně umí porážet Ferrari.
Jde o poměrně výstižný příběh, který jasně dokazuje, jak se Mateschitz ve sportu choval. Když vstupoval do jakéhokoliv projektu, měl dvě podmínky – musí v něm pracovat ti nejlepší a musí to nést jméno Red Bull.
Tečka.
Mateschitz totiž sport považoval za skvělý a vidtelný způsob reklamy, do něhož cpal peníze mnohem raději než do obřích billboardů či televizních šotů. A rozhodně jeden z nejbohatších mužů světa nešetřil, protože podle odhadů dává Red Bull na marketing až třetinu svého rozpočtu. Zároveň měl rád inovativní projekty a adrenalinové kousky.
Maďar Péter Besenyei při závodě Red Bull Air Race v Rakousku
Fascinovalo ho létání, v Hangáru 7 blízko Salcburku má hodnotnou sbírku letadel, a tak ho coby milovníka "oblak" na počátku tisíciletí několikrát oslovil maďarský pilot Péter Besenyei. Mrzelo ho, že upadá organizace světových šampionátů v letecké akrobacii a přál si, aby do této disciplíny Mateschitz napumpoval peníze. "Štval jsem ho tím natolik, až souhlasil se schůzkou, kam jsme pozvali ředitele Světového poháru Jeana-Louise Monneta," popisoval Besenyei.
Jenže spasení akrobatických závodů od rakouského miliardáře nepřišlo. Ba naopak, zatoužil po konkurenci, po něčem, co by bylo blíž lidem na zemi, než je vysoko v oblacích vzdálená akrobacie. Po schůzce tehdy Besenyeimu dal úkol: "Pétere, jdi domů a vymysli něco, co bude o hbitosti a rychlosti. Něco, co bude připomínat formuli 1 ve vzduchu."
Besenyei zprvu cítil zklamání. I tak zasedl do pracovny a začal s náčrty, na nichž byly různé brány a nákresy tratí, až s nimi vyrazil zpět za Mateschitzem. "Jeho obrázky nadchly a chtěl celou ideu okamžitě posunout dál. Vznikl tým šesti lidí, v němž byla většina kreativců, jedině já byl pilot a asi během půlroku jsme vytvořili koncept Red Bull Air Race," vzpomínal Maďar.
Vedle F1 další velké dítě Red Bullu, přičemž Mateschitz později odsouhlasil i to, že nástupcem Besenyeiho v Air Race, kterého Red Bull podporoval, se stal Čech Martin Šonka. A s původně letadlem legendárního Maďara se stal v roce 2018 mistrem světa, byť později série kvůli odchodu Red Bullu skončila.
🏆🛩🇨🇿 Sen se stal skutečností – Martin Šonka je mistrem světa. Český pilot vyhrál poprvé sérii Red Bull Air Race ➡ https://t.co/Y0x8wnL42t pic.twitter.com/ckR0Zlvmsr
— ČT24 (@CT24zive) November 19, 2018
Hrdinný skok Felixe Baumgartnera z hranice vesmíru (Red Bull Stratos) je dodnes považován za jednu z nejlepších (ne-li nejlepší) marketingovou sportovní akci historie. Red Bull samozřejmě finančně vstupoval i do dalších atraktivních sérií, jako je MotoGP či Rallye Dakar. Stvořil šampionát odvážných skokanů do vody (Cliffdiving), z něhož se později stala regulérní disciplína plaveckých mistrovství.
Hokejové země uchvátil adrenalinovým sjezdem v ledovém korytu (Crashed Ice), přičemž většinu akcí spojovalo i umístění do atraktivních lokací, mnohdy na první pohled nedostupných. Zároveň Mateschitz chtěl, aby se z původně "cirkusových disciplín" staly oficiální šampionáty, které se dostanou pod mezinárodní struktury a budou mít punc světových mistrovství.
Závod Red Bull Crashed Ice v kanadském Québecku.
U Salcburku postavil unikátní sportovní centrum, kde se brandovaným sportovcům Red Bullu dostávalo výjimečné pozornosti od předních lékařů, vědců či fyzioterapeutů. Kolem něj pak vyrostlo i zázemí pro akademie zdejšího hokejového a fotbalového týmu, které jsou dnes považovány za symbol dokonalé a profesionální výchovy mládeže.
Mimochodem, ani fotbal samozřejmě nemohl uniknout zájmu Mateschitzovy společnosti. Začalo se sponzorováním zmíněného Salcburku, později přibylo brazilské Sao Paulo či New York, jen německá budensliga se lehce "bránila". Nabídku na odkup klubu odmítlo hamburské St. Pauli, Mnichov 1860 či Düsseldorf. Místním se nelíbilo, že by museli změnit barvu dresu, jméno i znak, protože, jak velelo Mateschitzovo krédo, Red Bull i ikoničtí býci museli být vidět.
Až se na doporučení Franze Beckenbauera zaměřil na Lipsko, které díky stadionu z mistrovství světa i mezinárodnímu letišti mělo dokonalou infrastrukturu. Od nedalekého klubu SSV Markranstädt koupil licenci na 5. ligu a začal s cestou výš. A jak vyřešit zákaz německého svazu, který nedovolil protlačit Red Bull do názvu klubu? Co takhle RB jako RasenBallsport (míčové sporty na trávě) a fertig!
Zkrátka Red Bull v podání Mateschitze vám dávál všemožná křídla.
