Vettel, Schumacher, Senna... Géniové formule 1 ve válce aneb Když rivalita hraničí s nenávistí

Dva nejlepší jezdci své doby, jejichž vzájemné soupeření dostalo největší grády v roce 1988, kdy se oba sešli v týmu McLaren. Kolize, slovní střety a vzájemné obviňování, komu vedení týmu nadržuje, to vše bylo na denním pořádku. Oba totiž ze srdce nenáviděli to, co ten druhý představoval: Senna byl živočišný závodník s nezměřitelným talentem, Prost zase geniální analytik. Nicméně v jejich soupeření nebyla zlá krev a Prost byl po Sennově tragické smrti v Imole mezi těmi, kteří nesli rakev s jeho ostatky.

Rok 1994 byl ve formuli 1 silně poznamenán tragickou Velkou cenou San Marina v Imole, kde kromě Senny zahynul Rakušan Roland Ratzenberger. Současně ale přinesl neskutečný duel mezi čtyřiadvacetiletým zajíčkem ze stáje Benneton Michaelem Schumacherem a o devět let starším Damonem Hillem, který po Sennově smrti převzal vůdčí roli v týmu Williams. Jejich těsný souboj o titul vyvrcholil při závěrečné Velké ceně Austrálie, při níž Schumacher po vyjetí z tratě zpomalil a následně v zatáčce zavřel předjíždějícího Hilla. Po kolizi pro oba jezdce závod skončil a Schumacher získal o pouhý bod svůj premiérový titul mistra světa. Ani v následujících sezónách se tento německo-britský souboj neobešel bez dalších kontroverzních momentů.

Dodnes asi největší malér Michaela Schumachera, hodně podobný situaci s Hillem. V roce 1997 se německý jezdec již jako dvojnásobný světový šampión utkal během druhého roku působení ve Ferrari o titul s Jacquesem Villeneuvem. Syn kanadské legendy Gillese Villeneuva bojoval hned druhý rok ve formuli 1 o titul a při posledním podniku sezóny v Jerezu ztrácel na Schumachera jediný bod. Během závodu zaútočil na vedoucího Němce, který mu také zavřel místo v zatáčce. Schumacher po kolizi odstoupil, Villeneuve nakonec dojel třetí, což mu stačilo k zisku prvního (a posledního) titulu. Na Schumacherovo jednání si navíc později posvítila FIA a vyloučila jej ze šampionátu, což je dosud historicky nejtvrdší trest ve formuli 1.

V roce 1986 se v týmu Williams sešli Nigel Mansell s Nelsonem Piquetem a jejich koexistence je poměrně podobná vztahu Vettela s Webberem. Ti dva se nemuseli ještě předtím, než se pod křídly Williamsu sešli, Piquet například označil svého budoucího parťáka za „nedovzdělaného zabedněnce". Půtky obou kohoutů měly za následek jedinou věc: vzájemného škorpení dokonale využil Alain Prost a vyfoukl jim titul před nosem.

Rok 1976 patří k nejdramatičtějším sezónám v historii formule 1. Lauda se svým ferrari suverénně ovládl první polovinu šampionátu a vše nasvědčovalo tomu, že bez problémů obhájí mistrovský titul z předešlého roku. V desátém podniku sezóny na Nürburgringu ale rakouský pilot utrpěl při těžké havárii vážné popáleniny, jejichž následky jsou na jeho tváři dodnes patrné. K obecnému překvapení ale Lauda vynechal pouhé dva závody a ve zbytku sezóny svedl tuhý souboj s Jamesem Huntem z McLarenu. Rozhodl nakonec poslední závod roku v Japonsku, kde Lauda nevyužil tříbodový náskok. Ve Fuji tehdy hrozivě lilo a Lauda ve druhém okruhu ze závodu odstoupil s tím, že podmínky na trati nejsou bezpečné. Podobně učinili i další jezdci (např. Emerson Fittipaldi), závod ale pokračoval. Hunt nakonec dojel třetí a získal titul s náskokem jediného bodu.

Zlobivý Kanaďan a horkokrevný Kolumbijec. Tihle dva byli v paddocku jako jiskry v prachárně. Nebylo proto ani velkým překvapením, když se v roce 2001 chytili během jezdeckého brífinku při červnové Velké ceně Kanady pod krkem a ostatní je museli odtrhnout. Montoya tehdy obvinil Villeneuva, že zavinil smrt traťového maršála při březnové Velké ceně Austrálie. Kanaďan havaroval při snaze předjet Ralfa Schumachera a utržené kolo z jeho monopostu způsobilo maršálovi smrtelná zranění.

Pod drobnohledem se ocitla v roce 2007 stáj McLaren. V jejích barvách se totiž představil první jezdec formule 1 tmavé pleti Lewis Hamilton, jehož provázela pověst supertalentu, který od útlého dětství piplal pro F1 legendární Ron Dennis. A k tomu britský tým přetáhl z Renaultu čerstvého dvojnásobného mistra světa Fernanda Alonsa. Ano, tušíte správně: tohle spojení dvou špičkových individualit fungovat nemohlo. Netrvalo dlouho a rozmíšky obou jezdců se staly oblíbeným soustem (především bulvárního) tisku. Vzájemné vztahy obou jezdců klesly na bod mrazu, Alonso s Hamiltonem spolu odmítali komunikovat a McLaren za to tvrdě zaplatil. V posledním závodu sezóny jim titul senzačně vyfoukl pilot Ferrari Kimi Räikkönen, který tehdy nastupoval na start jako třetí muž průběžného pořadí s již pouze teoretickou nadějí na trůn. A nikoho nepřekvapilo, že Alonso po sezóně zabalil kufry a stěhoval se zpět k Renaultu.