Článek
Havárie Ayrtona Senny.
Ratzenbergerův příběh mísí naplnění životního snu s tragédií, která významně ovlivnila směřování formule 1. Rodák ze Salcburku si na vytoužený start v královské disciplíně musel počkat až do pozdních třiatřiceti let a stihl se zúčastnit jen tří Velkých cen. Do startovního roštu úvodního závodu sezóny 1994 v Brazílii se nekvalifikoval, Velkou cenu Pacifiku v japonské Aidě dokončil jako poslední na jedenáctém místě (15 z 26 vozů na startu závod tehdy nedokončilo). A v Imole vjel do náruče smrti...
Velká cena San Marina 1994 je nejtragičtějším podnikem v historii formule 1 hned po Velké ceně Belgie 1960 ve Spa-Francorchamps, kde přímo při závodu zemřeli Chris Bristow i Alan Stacey a Stirling Moss s Mikem Raylorem utrpěli vážná zranění při tréninku. Varovnou předehru měl přitom i závod v Imole. Jak později trefně poznamenal Ratzenbergerův týmový kolega David Brabham: „Po příjezdu do Imoly šlo všechno do sra..."
Barrichello přežil, Ratzenberger štěstí neměl
Při pátečním tréninku vylétl z tratě Rubens Barrichello, jehož vůz se na okraji dráhy vznesl v rychlosti 225 km/h do vzduchu, namířil do bariéry a na zem dopadl podvozkem vzhůru. Brazilský pilot, který je dnes rekordmanem v počtu startů ve formuli 1 (326 GP, 322 startů), po tvrdé ráně upadl do bezvědomí a přežil díky rychlému zásahu legendárního lékaře F1 Sida Watkinse, který mu vyndal zapadlý jazyk. Nejvážnějším zraněním Barrichella tak nakonec byl zlomený nos a ruka. Smrt u tratě číhala dál.
O den později, dvacet minut před koncem kvalifikace, paddock ztuhl v šoku. Na Ratzenbergerově monopostu se před zatáčkou Gillese Villeneuva ulomilo přední křídlo, spadlo pod kola a učinilo vůz neovladatelným. Rakouský pilot vylétl s autem v rychlosti přes 300 km/h přímo do betonové bariéry, od níž se odrazil zpět na dráhu a hrůzné televizní záběry jeho bezvládně visící hlavy v kokpitu obletěly celý svět. Zde už byla rychlá pomoc profesora Watkinse marná a rakouský jezdec byl po převozu do nemocnice v Boloni prohlášen za mrtvého.
Senna vezl rakouskou vlajku
Formule 1 raných 90. let už nebyla zdaleka taková loterie osudu, jako třeba v 70. letech, a před Ratzenbergerem se platila nejvyšší daň během závodního víkendu naposledy v roce 1982. Paddock ale přesto zaplavila obrovská vlna smutku a Watkins po letech vzpomínal na rozhovor s totálně zdrceným Sennou, s nímž jej pojilo i osobní přátelství.
„Co ještě musíš dokazovat? Jsi trojnásobný mistr světa. Jsi nejrychlejší. Stačí odejít a začít se věnovat rybaření," nabádal v předvečer osudného startu zlomeného Sennu. „Nemohu skončit, musím pokračovat," odvětil prý tehdy brazilský jezdec.
O 24 hodin později se Watkins osobně pokoušel přivést svého smrtelně zraněného přítele, který v sedmém kole závodu rovněž v rychlosti přes 300 km/h vylétl ze zatáčky Tamburello a narazil čelně do zdi, k životu. Smrt ale měla opět navrch. Ve vraku Sennova vozu byla později nalezena rakouská vlaječka, kterou chtěl trojnásobný mistr světa vzdát v cílové rovince čest Ratzenbergerově památce...
Mosley podpořil Ratzenbergerovu rodinu
O pět dnů později se se Sennou přišly rozloučit do ulic Sao Paula tři milióny lidí. Jeden z nejvýznamnějších hostů státního pohřbu brazilské legendy ale chyběl. Tehdejší šéf Mezinárodní automobilové federace Max Mosley odcestoval na mnohem skromnější obřad do Rakouska.
„Všichni jeli do Sao Paula, já jsem ale cítil, že někdo musí podpořit Rolandovu rodinu. Senna se dotkl formulového nebe, stal se legendou. Ratzenberger by toho pravděpodobně nikdy nedosáhl a byl vlastně jen dalším zemřelým pilotem ve formuli 1. Zármutek jeho rodiny byl ale stejně hluboký, jako kdekoliv jinde," vzpomínal později Mosley.
Velká cena San Marina v roce 1994 se stala pro formuli 1 symbolem, který ji navždy změnil. Od roku 1994 k žádnému smrtelnému zranění pilota F1 při GP nedošlo, bezpečnostní nároky na monoposty, vybavení jezdců i design okruhů se razantně zvýšily.
