Článek
Voda na trati trápila jezdce v Suzuce od samého začátku, do závodu vyjeli za zpomalovacím vozem, ani to ale nepomohlo. Po dvou kolech zavlály nad okruhem červené vlajky, piloti zamířili do boxů a na trať se vrátili až za půl hodiny. Podmínky na trati se poté zlepšily, po 40. kole ale začalo opět hustě pršet. A závod spěl ke smutnému konci.
Adrian Sutil ve 43. kole ztratil kontrolu nad vozem v zatáčce Dunlop, trefil bariéru a jeho vůz musel přijet odklidit jeřáb. O kolo později ve stejném místě vyjel z tratě Bianchi, naboural se svým vozem právě do jeřábu a utrpěl vážná zranění hlavy. Pilot Marussie byl v kritickém stavu transportován do nemocnice, kde jej lékaři okamžitě operovali. Podle posledních zpráv je pětadvacetiletý závodník na jednotce intenzivní péče a nepotřebuje podporu životních funkcí.
Ruku v ruce s vážnou havárií se vynořila otázka, jestli nemělo být v Suzuce něco jinak. Nabízela se možnost dřívějšího startu, kdy déšť nebyl tak silný, to prý ale odmítl promotér s ohledem na vysílací čas v Evropě. Pozdější start zase nebyl možný s ohledem na soumrak.
Souhra špatných okolností
Podle Laudy ale byla rozhodnutí o závodu správná. „Déšť nebyl skutečný problém. Jezdci mohli dojet za zpomalovacím vozem až do cíle. Za normálních okolností bychom Sutilovu nehodu vůbec nerozebírali. Rozhodnutí odklidit vůz bylo správné, i když z pohledu toho, co se stalo pak, se to jako správné nejeví," uvedl trojnásobný mistr světa.
Podle rakouské legendy F1 není motorsport bez rizika a k Bianchiho nehodě došlo souhrou nešťastných okolností. „Motorsport je hodně nebezpečný. Zvykli jsme si, že se mnoho vážných věcí nestává, a pak jsme všichni hodně překvapení. Riziko ale musíme mít všichni pořád na zřeteli, i když (Bianchiho) havárie byla souhrou špatných okolností," dodal Lauda.
Život vs. titul
Sám Lauda přitom v 70. letech, kdy měla smrt při závodech F1 napilno, bojoval jako lev za větší bezpečnost jezdců. A v roce svého fenomenálního souboje s Huntem, kdy se po těžké havárii na Nürburgringu vrátil ještě s nezahojenými popáleninami do kokpitu, aby jeho rival nezískal větší náskok, při závodu v Japonsku sám zavezl svůj vůz do garáže, než aby riskoval na trati plné vody.
Závod na okruhu ve Fuji byl přitom posledním v kalendáři a Lauda ve finále sezóny hájil před Huntem hubený tříbodový náskok. Podmínky na totálně promočeném okruhu dovedly jezdce k debatě s vedením závodu, zda vůbec odstartovat, většina pilotů ale byla pro. Lauda nikoli a ve druhém kole po nehodě Johna Watsona auto odstavil, což později komentoval slovy „Můj život je cennější než titul".
Podobné rozhodnutí později učinili i Larry Perkins, Carlos Pace a Emerson Fittipaldi. Ne tak Hunt, který hnaný vidinou titulu svedl na trati mimořádný souboj. Po odstoupení Laudy mu stačilo čtvrté místo, nakonec dojel třetí a ovládl šampionát rozdílem jediného bodu! Lauda si vzal titul zpět o rok později a navázal tak na svůj triumf z roku 1975. Potřetí se stal šampiónem v roce 1984.
