GLOSA: Desperát, nebo frajer sennovského střihu? Verstappena k risku nutí DNA i okolnosti

Byl to druhý časový flastr pro Maxe Verstappena za jeho riskantní jízdu v Saúdské Arábii, přičemž minimálně ještě jednomu díky dohodě týmu s ředitelstvím závodu unikl.

„To, co se dnes stalo, je neuvěřitelné. Snažím se závodit, ale tento sport je dnes víc o penalizacích než o ježdění. Pro mě to už není formule 1," říkal muž, který si ale za své představení vysloužil od televizních diváků ocenění Jezdec dne. „Naštěstí alespoň fanoušci mají jasnou představu o závodění."

Ale předvedl skutečně Nizozemec manévry za únosnou mezí?

Nebo má takto vypadat ryzí závodění?

Christan Horner, šéf stáje Red Bull, za kterou Verstappen jezdí, samozřejmě tvrdí, že platí druhá varianta. Toto Wolff, jeho protějšek z Mercedesu, pak mluví o přesném opaku: „Bylo to tvrdé, velmi tvrdé. Možná až tak tvrdé, že to bylo za hranou. Chceme mít čistý šampionát a ať v něm zvítězí ten nejlepší. Když to nakonec bude Max, tak se s tím smířím, jen to musí být férové."

Není to poprvé, co Verstappenovo představení vyvolalo takové emoce. On má ve svém DNA touhu riskovat, jezdit na hraně, častokrát až za ní. Poslední měsíce a roky se svou „přirozenost" snažil potlačit, z logiky výsledků, své pozice v šampionátu i domluvě týmových šéfů byl víc racionálnější a rozvážnější. Jenže teď, když jde do tuhého, když cítí, že Mercedes vyvinul „raketu" a že k odrazení Hamiltonova útoku jsou nutné všechny zbraně, se u něj zase probudil spící zabiják.

Zase je z něj na trati blázen.

Chlap s klapkami na očích.

Frajer.

Skutečný závodník sennovského střihu.

Všechna označení sedí a vždy záleží na vkusu každého z diváků a příznivců, jakou škatulku mu přisoudí. Jenže o to přece jde.

O emoce, obdiv i zlobu.

A tak v neděli znovu posouval práh „strachu", riskoval. Při druhém restartu předvedl tak bravurní rozjezd, že se protlačil z třetí příčky na první a v úvodní zatáčce zvolil takovou cestu, že zaskočil všechny. Bez risku, bez toho, aby se odlišil, by to nedokázal.

Zároveň ale v jízdě na hraně předvedl přešlapy, za které musel pykat - dvakrát se na vedoucí příčce udržel jen díky zkrácení trati. A když pak v závěru chtěl pozici přenechat Lewisi Hamiltonovi, zabrzdil tak prudce, že do něj soupeř vrazil. Za což vyfasoval zmíněný pozávodní trest v podobě penalizace deseti vteřin.

Jenže kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

Tím, že šampionát dospěl k tak dramatickému závěru, v němž rozhoduje každý bod, řeší piloti na dráze sebemenší detaily, snaží se rozhodit soka zdánlivými maličkostmi. Hamilton třeba před prvním restartem úmyslně zpomalil tak, aby Verstappen musel na gridu stát déle, čímž mu více vychladly pneumatiky.

Nizozemec zase brzdil při onom přenechání pozice tak náhle jen proto, aby se před něj Brit dostal ještě před zónou DRS, a on mu mohl předjetí snadněji vrátit.

I proto si víc a víc ozývá křik z boxových zídek, stížnosti a protesty šéfů. Mají taktický důvod, protože se nebojuje jen na trati, ale diplomatická válka vrcholí rovněž v zákulisí.

„Myslíme si, že pravidla neplatí pro všechny stejně a že na nás se aplikuje jiný metr," postěžoval si Helmut Marko, poradce stáje Red Bull.

Možná svým slovům ani nevěří, ale chce vytvořit tlak na komisaře i šéfa závodu.

A v této situaci je tu Verstappen. Tuší, že závěr sezony nahrává Mercedesu, který pro Hamiltona stvořil „supermotor", že se jeho náskok víc a víc tenčí, až se v neděli zcela vyrovnal a oba aspiranti jsou na tom před posledním kláním na bod stejně.

A ví, že jak se jedině síle postavit, je jezdit na hraně či dokonce za ní. Že zvolit konzervativní obranu by bylo v jeho případě slabošské, až předem poraženecké.

A to je vlastně také odpověď, proč ho řada fanoušků za riskantní představení velebí, zatímco „formulová policie" bez milosti trestá.