Čech, který fotí v F1 Verstappena: Max nebere nic jiného než výhru

Jaký Max Verstappen je?

Od prvního okamžiku, co přišel do týmu, bylo znát, že je trochu jiný než Vettel či další jezdci. Šlo na něm vidět, jak je soustředěný na to, co chce - tedy vyhrávat. Bylo pro mě překvapující vidět, jak byl na svůj věk zralý a jak nebere nic jiného než vítězství. Poprvé vyhrál v Barceloně hned při svém prvním závodě pro Red Bull (rok 2016) a po dalších třech Velkých cenách se na pódiu objevil znovu, byl druhý. Ale vůbec se neradoval, neprojevil žádné emoce. A když jsme se ho po závodě na to ptali, tak nám řekl, že přece nevyhrál. Od začátku bylo jednoznačné, že chce být mistrem světa. Měl potenciál, který u jiných jezdců nevídáte. Já totiž často viděl piloty, kteří jsou rádi, že vůbec v F1 jsou. Užívají si privilegií, popularity. Max ne, ten se zajímal o závodění.

Veřejnost ho zná jako agresivního jezdce, což nejspíš podědil po tátovi Josovi. Po mámě, která rovněž závodila, prý zase má chytrost. Je takový i v zákulisí?

Ne. Obraz Maxe na trati je úplně jiný, než když je mimo monopost. Oni všichni ti velcí mistři světa projevovali na trati určitou dávku egoismu. A musí ji mít, což bylo vidět během této sezony u Maxe i u Lewise, v historii zase u Michaela Schumachera, Ayrtona Senny, Alaina Prosta či Damona Hilla. Bez toho by neprorazili a neporazili jiné. Ale Max je v zákulisí jiný.

Jaký?

Normální zábavný kluk, který se zajímá o věci jako ostatní. Hraje videohry, má svůj smysl pro humor. Jeho táta na něj byl při výchově extra tvrdý, ale bez něj by nebyl v F1, ani se nestal mistrem světa. Vím, že ten přísný obraz Maxe existuje a že lidé mají na něj názor, který jste zmínil, ale mimo monopost je jiný. Vůči nám je upřímný, ani nemění moc nálady. Třeba někteří jezdci nemají rádi, abyste se k nim během kvalifikace přiblížil, dával jim objektiv blízko před obličej. To Max ne. Stál jsem vedle něj na startovním roštu teď v Abú Zabí a z něj vyzařoval klid, žádná nervozita či stres. On na gridu dělá vtípky se svým inženýrem a je mnohem uvolněnější než jiní jezdci. Ti v neděli mívají úplně jiný výraz tváře, je na nich patrné napětí. Max si drží tvář pokerového hráče a neukazuje emoce. Je mentálně silný.

Jiný český fotograf, Jiří Křenek, který zase pracuje pro Mercedes, mi vyprávěl, jak složité je fotit Lewise Hamiltona, protože je hodně odtažitý. Co Max?

Ano, Lewis je známý tím, že si drží odstup od všech, a to i třeba v rámci týmu a svých mechaniků. Ale určitým způsobem to mají všichni jezdci, protože každý by s nimi chtěl být kamarád, něco od nich chtěl, takže musí zavírat dveře a pouštět k sobě jenom určitý počet lidí, kterým důvěřují. Max je v tomto stabilní. Je znát, že má taky určitou clonu a odstup. Do jeho blízkého okolí patří jen pár lidí - manažer Raymond, táta a další dva tři lidé. Do F1 nechodíte proto, abyste si tady vytvořili přátelské vztahy. Na to je to prostředí velmi soutěživé. Max má ke mně profesionální vztah, ale obecně platí, že je těžké se k jezdcům dostat v osobní rovině.

Pojďme k poslednímu závodu sezony, který rozhodlo až infarktové závěrečné kolo. Jak jste dění prožíval vy a tým?

To se nedá popsat, snad je na fotografiích vidět, jak napjaté emoce to byly. Jsem u týmu Red Bullu od roku 2007, takže to letos byla 15. sezona, a i když jsme vyhráli čtyři tituly se Sebastianem Vettelem, nepamatuji si, že bychom něco podobného zažívali. Byť jeho první titul se tomu blížil. Ale neděle půjde do historie F1. Byla to vynikající show pro diváky. Přesně to, co F1 potřebovala, protože posledních sedm let vyhrál Mercedes skoro všechno.

A teď jste ho porazili.

Ano, je to pro ně trpká porážka, zatímco pro nás obrovské emoce, při kterých jsem viděl dospělé chlapy brečet. Samotnému mi ukápla slza. Emoce se koncentrovaly na poslední kolo, což následně vytvořilo jejich explozi. Až se budeme za 10 let dívat na ty obrázky a záběry, tak nás se to bude pořád emociálně dotýkat.

Kolik fotografů se na záběrech pro Red Bull podílelo?

Já jako týmový fotograf, stáj rovněž ještě využívá jednoho fotografa z agentury, kterou si najímá. Takže jen my dva jsme byli tak blízko.

Jenže zatímco se Verstappen i tým raduje, vy musíte pracovat a ony emoce zachytit. Jak složité pro vás bylo vlastní euforii potlačit a soustředit se na práci?

Snažím se být emociálně zdrženlivý, ale v neděli jsem nepoznal sám sebe, protože to byla emociální lavina, která se na nás hrnula. Fotil jsem, ale zároveň křičel jako lev, což naštěstí přes respirátor nebylo vidět. Bylo to emotivní, což ovšem do určité míry pomáhá, protože do fotek přenášíte to, co cítíte a co vidíte. Takže pokud jste technicky zdatný fotograf, dokážete to zachytit a právě ta emocionální stránka dělá fotografii zajímavou. To se mi snad podařilo předat. Myslím, že tak emotivní jsem při focení ještě nebyl, i když jsem byl na čtyřech olympiádách, fotil jsem fotbalová mistrovství světa i Evropy, zažil tituly s Vettelem.

Oslavy proběhly?

Proběhly, ale já jsem se jich nezúčastnil. Zdržely nás protesty Mercedesu, takže jsem musel následně do pěti ráno editovat a odevzdávat fotky. A v šest ráno jsem měl transfer na letiště, odkud jsem letěl zpátky do Řecka. Ale co jsem slyšel, byla to zábava. Tým byl na jedné jachtě v přístavu u okruhu a docela si to užil.