Článek
Jejich tatra měla testovací „espezétky", a tak nemuseli hledět na předpisy, proto se klidně kamion po dálnici řítil i 150, což byla na tehdejší poměry nevídaná rychlost, zvlášť předjel-li vás náklaďák.
Tudíž cesta do Paříže, kde startoval osmý ročník tajemné Rallye Dakar, celkem odsejpala, než Lopraisovi utnuli tipec francouzští četníci. Čechoslováci totiž jaksi pozapomněli, že rychlostní limity pro ně neplatí jen doma, a tak je hned na úvod čekala tučná pokuta. „Zaplatili jsme a jeli dál."
Vlastně to dopadlo ještě dobře v porovnání s liazáky kolem Jiřího Moskala, kteří Dakar okusili už o rok dřív. Ti zůstali víc než den trčet hned na hranicích v Rozvadově, protože netušili, že se přes vánoční svátky nesmí náklaďákem přes Německo jet. Tatrovácká výprava z Kopřivnice tak měla alespoň základní informace, co je v Africe čeká.
„Něco jsme se od kluků dozvěděli. Jenže byť nám řekli všechno, stejně to bylo padesát procent toho, co jsme tam pak zažili. Já byl zpocený až za ušima."
A tak třeba Loprais vůbec nevěděl, jak hustit v písku pneumatiky, což je základ celé pouštní jízdy. Na druhou stranu ještě v polovině 80. let prožili skutečné dakarské dobrodružství, tak jak si ho zakladatel Thierry Sabine vysnil. Spali pod koly náklaďáku, častokrát tatrovku opravovali celou noc. Ládovali do sebe konzervy, které do poživatelné formy dávali na plynovém ohřívači.
„Konzervy od pořadatelů byly kolikrát tři dny po sobě stejné, takže když jste ji otevřel, už jste věděl, že na ni nemáte chuť. Naštěstí jsme měli v autě zásoby - zlatý lančmít, klobásky a česká vepřovka. A sprchy? V Africe byly, ale my na prvním ročníku ani nezjistili kde," vyprávěl mi před lety.
Ano, už ikonickou vzpomínkou je, že na korbě měl zásoby piva i valašské slivovice, protože se tenkrát nekoukalo na nějaké to kilo u závodních aut navíc. A zatímco dnes se piloti „nakopávají" všemožnými energy drinky, Loprais na první ročník vzpomínal: „Naše energy drinky byla becherovka a plzeň. I když to byly spíš zásoby, protože jsme potřebovali sem tam něco svařit a tohle byla ta nejlepší valuta. Ovšem Dakar je o vůli. Může tam být sebelepší sportovec, ale jakmile přijede do pouště, zapadne a má někde tři hodiny lopatovat písek, tak se sesype."
Nakonec první Lopraisův Dakar z celkových 19 dopadl výsledkově neúspěšně. V časovém limitu nestihli projet jednu z kontrol a byli tak ze závodu vyřazeni.
„Dvě etapy před koncem jsme třeba přejížděli takové brody, že šla voda do kabiny vrchem. A pak jsme v noci dojeli do vesnice, kde bylo tolik zapadlých aut, že to nešlo dál. Kdybychom zapadli, tak nám nikdo nepomůže. Neměli jsme na to prostředky ani finance. Přitom ráno jsme zjistili, že to šlo lehce objet. Možná bychom zbourali nějaký plot, ale tu cestu bychom našli."
Tatrováci alespoň pomohli v nouzi ostatním zapadlým účastníkům, za což později dostali Cenu fair play.
Především se ale poučili a za rok už to Loprais dotáhl ke stříbru.
