Článek
Kristýna Hoidarová Kolocová (vlevo) a Michala Kvapilová s trenérem Andreou Tomatisem.
Plážové volejbalistky Kristýna Hoidarová-Kolocová a Michala Kvapilová nastolily italskou cestu nejen po sportovní stránce.
Zleva stříbrné Lotyšky Tina Graudinaová, Anastasija Kravčenoková, zlaté Češky Kristýna Hoidarová Kolocová a Michala Kvapilová a bronzové Finky Anniina Parkkinenová, Tara Lahtiová Liukkonenová.
Jak se vám zatím po té italské cestě kráčí?
Kristýna Hoidarová: Shodly jsme se, že to jde dobře. Absolvovaly jsme přípravu v Římě, pak částečně v Čechách. Za sebou máme i dva turnaje, které byly velmi úspěšné. Nemůžeme si na nic stěžovat. Někdy se dá udělat dobrý výsledek a můžete mít k něčemu stejně výhradu, ale u nás to tak není. My jsme ze všeho nadšené. Změny na nás mají pozitivní vliv. Ze začátku jsme si zvykaly, trénovaly jsme víc. To nás unavovalo, ale teď už se to dá vydržet.
Změna, co jste udělaly, byla radikální. Po dvou letech trenérku nahradil muž, navíc Ital. O nich se říká, že jsou výbušní. Už jste zažily na tréninku pravou Itálii?
Michala Kvapilová: Změna je to velká, ale v tomhle směru, na který se ptáte, ani ne. V tomhle on není typický Ital, že by rozhazoval rukama a křičel přes celé hřiště. Vždycky je klidný, všechno vysvětlí, řekne, ať to zkusíme znovu. Hodně všechno analyzuje. Moc se nám líbí, co pro nás dělá. Moc to pro nás znamenáKristýna Hoidarová: My jsme vlastně nezažily, aby byl výbuch i směrem k někomu jinému. Já se těším na to, že ho načapáme v situaci, kdy ho něco vážně rozzlobí a něco italského předvede (směje se). Ale zatím se nám nedaří ho dostatečně naštvat. Každý Ital ale není stejný, my máme klidného Itala.
Třeba si váš kouč váží toho, že díky vašim výsledkům, se daří zachraňovat pověst italských koučů v Čechách. Ital Stramaccioni ve Spartě mu asi může jen závidět ne?
Kristýna Hoidarová: Tak oni nemají výsledky, ne? Ale třeba není špatnej. My ho neznáme. Fotbaloví trenéři to mají složitější. Víc se do nich všichni navážejí. My, když nebudeme mít výsledky, tak ano, může se to svést na trenéra, ale jsme tak malý tým, že se to projevuje i jinak. Fotbalový trenér to podle mě má zkrátka těžší. Náš Andrea je prostě dobrej.
Sparťanský trenér se také jmenuje Andrea...
Kristýna Hoidarová: Tak je otázka, jestli ten jejich Andrea je taky dobrý (směje se).
Srovnání dvou italských cest je na místě i v tom, že mají oba trenéři k ruce kondiční trenéry rovněž z Itálie. Dostáváte víc zabrat?
Michala Kvapilová: Změnilo se toho hodně. Třeba dávky v posilovně byly teď fakt velké. Trávily jsme tam hodně času, někdy jsme si říkaly, že až moc. Někdy jsme se tam skoro doplazily po čtyřech a pak jsme tam stejně strávily dvě hodiny. Ale vidíme, že se to vyplatilo a nabraly jsme sílu, výbušnost. Teď, když se blíží turnaje, tak už jsou dávky menší a jsme za to rády. Už jsme se s tím srovnaly a bude to jen lepší a lepší.Kristýna Hoidarová: Bolelo to dost. Ale třeba na stupně vítězů se pak dá docela v pohodě vyskočit. Ani to nebolí.
Rozhovor byl domluvený do podniku wine food se zaměřením na italské speciality. Směřujete tedy k Itálii i co se týče stravování?
Kristýna Hoidarová: Že jsme se sešly zrovna tady určitě není trenérem. My jsme do wine foodu chodívaly i dřív, máme to tady rády. Italské jídlo nám celkově chutná, je tu krásné prostředí, příjemní lidé. Líbí se nám tady a líbí se tu i našemu trenérovi. Ale věřím, že kdybychom měli trenéra třeba Brazilce, tak by se nám tady líbilo také.
Zdejší experti nachystali i specialitu s níž chtějí oslovit známé sportovce. Mají sladkou i slanou variantu. Zaujala vás?
Michala Kvapilová: Rády zhřešíme čokoládou. Tady je v dezertu kakao, to je zdravější varianta. Na narozeniny by se dalo hřešit i víc. Určitě se ale nechám překvapit, co tady experti vymyslí. My máme takový program dietní, že jeden den v týdnu můžeme jíst všechno, takže si dám ráda nějakou sladkost.Kristýna Hoidarová: Tahle jejich specialita má být víc jako normální jídlo. Ale mají i sekci dezertů, tak bychom si určitě vybraly stoprocentně. My se jinak snažíme jíst zdravě a nepřehánět to. Jednou za čas se to ale přežije. Letos třeba budu slavit třicáté narozeniny a to se rozhodně nebudu držet zkrátka (směje se).
Změnu jste udělaly i v tom, že jste začaly spolupracovat s manažerem Janem Koukalem. Bojovnici Maškovou třeba v rámci medializace vzal na módní přehlídku a ona říkala, že to bylo jako za trest. Už vás také nějak potrestal?
Michala Kvapilová: Zatím nám dal jen jeden těžší úkol. Musely jsme před Vánocemi upéct cukroví na setkání s novináři. My jsme akorát odjížděly po šesti týdnech z kempu v Římě. A poslední večer jsme dodělávaly do půlnoci cukroví.
Sport je i o financích a reklamě na dresu. Ten u plážových volejbalistek nedává tolik prostoru a reklama musí putovat i na citlivější místa, myslím tím třeba zadek. O ceně a umístění daného partnera jedná manažer Koukal, nebo mu do toho mluvíte?
Kristýna Hoidarová: Víceméně ano. Domlouváme se na tom. Zní to asi blbě, že se prodává zadek, ale prostě to tak je. My jsme si to dřív řešily samy, teď do toho vstoupil on. Není to ale jen o jeho rozhodnutí. On shání peníze víc než my. Pak říká, můžete mít plochu na bikinách zezadu, nebo je prostor na kšiltovce, na rukách. Záleží, kdo za to kolik nabídne. Nejvíce se dává za kšilt na hlavě, nebo zadní část plavek. Peníze jsou důležité, ale určitě to není tak, že bychom šly za něčím zběsile... Chceme, ať se nám to také líbí.
Leckteré ženě to třeba není příjemné, vy ale nemáte jinou možnost než přijmout, že muži budou koukat právě tam...
Michala Kvapilová: To se netýká jen mužů, koukají tam hlavně kamery. Na tyhle věci se soustředí i fotografové. My to zkrátka musíme brát. Je to naše „uniforma", je to součást hry. My jsme s tím smířené a vyrovnané.Kristýna Hoidarová: Navíc si tam vzadu ukazujeme i signály, takže se to sleduje. Co se týče manžela, tak ten je s tím smířený a ani už mu to nepřijde. Venku je přece přirozené, když svítí sluníčko, tak se hraje v plavkách. I fanoušci je často mají na sobě.
V jednom z rozhovorů vám čtenář děkoval, že jste mu po utkání věnovala podprsenku. Vážně vás zápas vtáhne natolik, že uděláte tohle gesto?
Michala Kvapilová: On určitě myslel dresík, co dostáváme a máme pod ním ještě plavky. To není tak, že bych to ze sebe strhla a najednou tam nebylo nic. To ne. Stává se docela často po zápasech, že fanoušci chtějí naše bolérka. Máme na každý zápas nová. Takže rozdáváme dresy a fanoušci z toho mají fakt radost. A když vidíme, jak v nich ženy v areálech trénují, tak je to hezký pocit.
Na závěr si nemohu odpustit otázku. Blíží se olympiáda. Najdete čas, že si sednete k televizi a budete fandit?
Kristýna Hoidarová: Bude to těžké, na začátku února odlétáme do Ameriky, takže tam se českým sportovcům asi moc věnovat nebudou. Před čtyřmi lety jsme byli v Kapském Městě a tam jsem viděla třeba Martinu Sáblíkovou, protože je to hvězda hvězd, ale jiné sporty bylo těžké vidět. Sociální média nám pomůžou. Ale těším se na to, že až jednou nebudu sportovat, tak si sednu doma a budu s manželem koukat. Vždycky mě to moc bavilo.
Možná si ale budete chtít splnit sen a zahrát si na letní olympiádě osobně, že?
Kristýna Hoidarová: To bychom mohly. Je to jedna z věcí, která v rámci spolupráce s italským trenérem určitě zazněla.
