Článek
Na ME jste druhá nejmladší hráčka ze všech. Jak si šampionát zatím užíváte?
Moc. Do nedávna jsem vůbec nedoufala, že by se mi taková příležitost mohla naskytnout. Už jen fakt, že na mistrovství mohu být a sledovat všechny hráčky, jak hrají i jak vystupují na veřejnosti, je paráda.
Dolehla na vás atmosféra při nástupu na první zápas?
Tím, že jsem na mé první velké akci, byl pro mě nástup speciální. Takové zážitky se mi vryjí do paměti. Před týdnem jsem ještě hrála dorosteneckou ligu proti Ivančicím a teď jsem bránila nejlepší hráčku světa Neaguovou.
Jak silný byl pro vás zážitek hrát proti nejlepší hráčce světa?
Velký. Musím se ale přiznat, že jsem svoji práci neodvedla stoprocentně dobře. Je strašně poznat, jak je vyzrálá, jaké má zkušenosti a sílu. Je to světová hvězda.
Byla jste nervózní?
Lhala bych, kdybych řekla, že ne. Na této úrovni jsou všechny hráčky strašně dobré a vyspělé.
Druhý zápas proti Norkám jste strávila na tribuně. Jaký to byl pro vás rozdíl oproti duelu s Rumunskem?
Z tribuny nemám takové nervy. Emoce jsou ale přesto stejné, protože stále týmu fandíte.
Co v národním týmu obnáší role benjamínka?
Dělám takové ty nejtěžší a nejhorší věcí. Třeba nosím míče nebo flašky na zápas. V týmu je více mladých hráček, a tak si činnosti střídáme.
Nejste pak kvůli tomu terčem vtípků od starších spoluhráček?
Ne to ne, holky jsou vůči nám mladým hodně tolerantní a hodné. Já bych jim měla tkaničky u bot zavazovat, jak jsou úplně jinde než já. Ale ony mi vysvětlily, že se mám chovat jako jedna z nich a toho si moc vážím.
Vás na jaře čeká maturita na Sportovním gymnáziu v Mostě. Nebyl problém se s učiteli dohodnout, že nějakou dobu nebudete ve škole?
Ani ne. Já mám individuální plán. U nás ve škole si učitelé hodně zakládají na komunikaci. Kdybych jim předem nedala vědět, že dlouho nebudu ve škole, tak si myslím, že by mi to jistou formou dali celkem sežrat. Ale jelikož jsme se na všem domluvili, mělo by to být v pořádku.
A jaká jste studentka?
Snažím se mít nejlepší známky, ale občas mi to úplně nevyjde (úsměv).
Takže nějaká pětka občas padne?
To zas až tak ne. Někdy ale padnou trojky.
Co říkají vaši rodiče tomu, že jejich dcera je v osmnácti letech na ME dospělých?
Když se dozvěděli, že jedu, měli větší radost než já. Celá rodina mě strašně podporuje a toho si moc vážím.
Přijela vás na šampionát navštívit?
Ne, ne. Francie je moc daleko a cesta je nákladná. Celá rodina se ale v sobotu sjela k nám domů a sledovala zápas s Rumunskem v televizi. Určitě u nás bylo veselo (úsměv).
