Volejbalové kamarády rozdělí na dva týdny boj o titul

V květnu 2016 vstoupil Todua poprvé do kabiny Budějovic. Dnes 40letý Kryštof už v ní byl za „mazáka". „Na ten moment si přesně pamatuji," říká libero. „Byl to absolutně jiný člověk, než když jsem nahlédl do jeho nitra. Je to kamarád, mohu o něm mluvit jen v nejlepším," zdůrazňuje. „Martin je neskutečně hodný chlap. Legenda českého volejbalu. Přesně s takovým borcem si chcete zahrát," chrlí ze sebe o deset let mladší Todua.

Oba hráči si zkrátka sedli a brzy si to s pruty štrádovali k Vltavě či Malši pro kapitální úlovky. „Rybaření je nádherné. Úlovky si musí vysedět, ale kolikrát to není jen o rybách, chcete si vyčistit hlavu, zbavit se horších myšlenek," míní Kryštof. „Zrovna teď jsem na procházce u vody. Čerpám energii ze sluníčka a odpočívám před finále," prozrazuje Todua.

O zlato hráli Lvi i loni, v první sezoně, kdy za ně 207 centimetrů vysoký Ukrajinec nastupoval. V semifinále vyřadili Jihostroj 3:1 na zápasy a navíc volejbalisty z Českých Budějovic letos dvakrát porazili. To s nimi přece musí zamávat? „Ani to neříkejte nahlas, nebo se štěstí obrátí," hlásí ihned Todua.

Kryštof na svou otázku, zda je zásadní výhodou, že by hrál Jihostroj případné páté utkání na jihu Čech, reaguje klidně, ale z jeho hlasu vyčtete, že na nějaké kdyby nedá. „Jsme rádi, že finále začneme před našimi skvělými fanoušky, ale semifinále s Duklou se také zlomilo v Liberci a Lvi vyhráli ve Varech hned první zápas," argumentuje. Hovořit v tu chvíli o tom, jestli se na hráčích Českých Budějovic projeví únava, jelikož mají o týden odpočinku méně, se zdá být nepatřičné. „V play off je úplně jedno, kolik máte regenerace. Hraje se totiž hlavou," durdí se blokař.

Právě jeho impulzivní povaha by mohla nadělat neplechu. Co ho rozhodit v diskusích pod sítí? „Pracovat se dá na každém, ale nám půjde v první řadě o to, moc se nevybavovat a soustředit se na svůj výkon," neplánuje Kryštof rozehrát psychologickou válku. „Valda navíc už umí se svou energií pracovat. Jeho oslava úspěšných bloků a útoků možná působí až nepatřičně, ale dokáže týmu nalít sílu do žil," oceňuje. Todua se s tím nepáře a na dálku velezkušené libero rád poškádlí. „Špatně přihrává plachtu na levou stranu. Rádi bychom ho dostali pod tlak," líčí a od srdce se své odpovědi zasměje.

Jméno finálového soupeře zná teprve od čtvrtka, kdy Jihočeši dokonali „vzpouru drobných outsiderů", zvítězili v Liberci 3:2 a stejným poměrem ovládli sérii. „Těžko se to popisuje. Kdo zápas neviděl, nepochopí. Byla to maso," vypravuje Kryštof.

O čem hovoří? O třech neproměněných mečbolech ve čtvrtém setu a zmrtvýchvstání Jihostroje v tiebreaku. „Jsem rád, že to kluci ustáli v hlavách a zahrajeme si právě s nimi," komentuje Todua. Ihned po klání sáhl po telefonu a napsal: „Gratuluji, kamarádství končí do konce série." Načež se oba odmlčeli. Nejpozději 6. května bude jeden z nich slavit a druhý smutnit. A poté? „Pak kamarádství zase obnovíme," zazní unisono.