Článek
Pojďme se ještě vrátit k dramatickému semifinále s Rumunskem. Jaký to byl zápas z vašeho pohledu?
Přelévalo se to z jedné strany na druhou. Bylo to bojovné utkání plné emocí, udělaly jsme nějaké chyby. Ale na obou týmech bylo vidět, jak moc chtějí postoupit do finále. My jsme nesklopily hlavy a bojovaly až do konce, touha na naší straně byla asi o malinko větší.
To byl tedy klíčový faktor, který překlopil utkání na vaši stranu?
Věděly jsme, že Rumunky mají hlavní sílu ve smečařkách, ale trochu nás překvapily, jak dobře jim zahrála univerzálka. Když jsme však šly do agresivního útoku, nepodařilo se jim dostatečně zformovat obranu.
Pětisetový zápas vás jistě stál hodně sil, zbyly ještě nějaké na finále ve Francii?
Bylo to náročné, ale po vítězství se síly rychleji dobíjí. Věřím, že na finále budeme dobře připravené. Dříve se dokonce hrávalo systémem Final4 a to bylo ještě náročnější, protože se hrály dva zápasy během víkendu. Teď je to trošku příjemnější.
Nemrzí vás, že nehrajete i finále na domácí palubovce?
Věděly jsme to hned, když jsme prohrály na závěr skupiny s Chorvatskem, že bychom případné finále s Francií hrály venku. Francouzky ani jednou nezaváhaly, takže i kdybychom to s Chorvatkami zvládly, rozhodoval by poměr míčů. Nemrzí to tedy tolik, jako by to bylo jen o pár balonů. Francouzky vyhrály skupinu jednoznačně, my jsme ztratily jeden zápas. Bereme to jako fakt a pokusíme se využít to, že hrajeme venku. Pojedeme tam bez zbytečného tlaku a třeba to bude klíč k vítězství. Francouzky jsou doma, musí vyhrát.
Jak je to vůbec s výhodou domácího prostředí?
Pro nás, když hrajeme doma po delší době, je to zpočátku trochu svazující, chceme se předvést a to zvyšuje nervozitu. Ale když se pak povede takový zápas jako s Rumunskem, je to o to sladší, že můžeme slavit s příbuznými a známými, kteří jsou v hledišti.
Zmínila jste Chorvatsko, které Francie v semifinále smetla 3:0. Vy jste s ním ve skupině ztratily, lze z tohoto porovnání nějak vycházet?
Každý zápas je jiný, jde o to, jak to každému týmu v danou chvíli sedne. Možná Francouzkám zrovna vyhovoval styl Chorvatek... Nevím, zatím jsem ten zápas neviděla. Ale když vezmeme třeba první zápas v Chorvatsku, tak jsme je taky celkem jasně přejely. Není se čeho bát.
Přesto jsou asi Francouzky považovány za favoritky...
Asi se to tak dá říct. Ale jak už jsem říkala, každý zápas je jiný. My máme za sebou těžká utkání, s Rumunskem jsme se tahaly a vyhrály v koncovce. To může být naše plus, že jsme bojovaly o každý bod. Francouzky se zatím do takové situace nedostaly.
Jak byste je charakterizovala jako soupeře?
Musím říct, že jsme se s nimi dlouho nepotkávaly. S Francií jsme naposledy hrály snad v roce 2013, na Evropě jsme s nimi padly, i když jsme po dvou setech vedly jednoznačně 2:0 a prohrály jsme v tie-breaku. Ale oba týmy se dost změnily. Navíc není pravidlo, že když nějakého soupeře porazíte třikrát za sebou, vyhrajete i počtvrté.
Na co byste měly sázet, abyste uspěly?
Naše největší síla je v tom, že jdeme do každého míče agresivně a maximálně bojovně. To bude rozhodovat i tentokrát, nesklopit hlavu a bojovat za každých okolností.
Nakolik je pro vás případný triumf ve Zlaté evropské lize prestižní?
Každý zápas chceme vyhrát a zvlášť, když teď jde o nějakou trofej. Už jednu výhru ve Zlaté lize máme, chtěly bychom ji zopakovat.
Vy jste byla u toho vítězství před třemi lety osobně. Působíte na mladší hráčky, aby se lépe vyrovnaly s atmosférou?
Ano, je to úkol nás zkušenějších, předávat jim energii. Vysvětlit jim, že když pokazí jeden balon, nic se neděje a musí se bojovat o další. Nervozita je znát, takové zápasy rozhodují maličkosti, každý míč.
Co přijde po finále? Zasloužená dovolená?
Tohle je vždycky nejhorší čas, když nevíte přesně, kdy skončíte. Nechybělo mnoho a už jsme byly na dovolené, ale jsme rády, že jsme si prodloužily sezonu. V pondělí se vracíme z Francie, pak začíná dovolená.
Jaké máte plány?
Vyrazím s přítelem na víkend do Barcelony a pak ještě s rodiči na týden do Maroka. Ale už 11. července nám znovu začíná příprava.
