Článek
Moník má jedno velké štěstí – tolerantní partnerku. Jde o bývalou volejbalistku, tak má pro počínání svého partnera pochopení. "Cítím od ní podporu," děkuje na dálku. Pro některé spoluhráče je však rozhodování o účasti v národním týmu složitější. „Mají rodiny a děti," vysvětluje. Uprostřed soustředění však už nemá na stesky nikdo čas. „Jedeme na 150 procent," zdůrazní libero a nastíní denní program. „Po snídani nás čeká trénink, pak je oběd, na třicet minut si lehneme, absolvujeme druhý trénink a těšíme se na večeři." Po ní volejbalisté využívají služeb maséra a fyzioterapeuta... Pro kažého je pak úlevou, že dalším bodem programu je večerka a oni mohou snít o velkých zápasech.
K prvnímu turnaji Zlaté Evropské ligy poletí do Běloruska, což není úplně oblíbený směr, jakým české týmy chtějí cestovat bez ohledu na sportovní disciplínu. „No, destinace si vybírat nemůžeme," nepanikaří Moník. „Ani vlastně nevím, jak to tam mají s covidem. Jestli si dobře vybavuji, tak pandemii moc neřešili."
Další program už míří lepším směrem, přijde na řadu turnaj v Portugalsku. Tam se Češi poměří třeba i s Tureckem. „Nevidím favority, bude to vyrovnaná skupina. Chceme vyhrát, co se dá a postoupit do Final four," přeje si.
Jasně stanový cíl, osmifinále, má reprezentace i pro mistrovství Evropy. To bude hostit Česko, Polsko, Finsko a Estonsko. „Do Ostravy se těšíme. Hlavně na naše fanoušky," neskrývá Moník. „Teď jsme si v extralize vyzkoušeli, jaké je to hrát bez diváků. Upřímně: ani ne poloviční. Chybí emoce, které volejbalu dodávají plné ochozy. Snadněji ze sebe vymáčknete maximum," argumentuje libero, které letos drželo obranu Beskyd a v příštím ročníku na něj budou spoléhat pražští Lvi.
Angažmá v metropoli bude mít pro rodáka z Ústí nad Labem více výhod. Například vzdálenost od domova. „To beru jako bonus. Hlavní důvod přestupu je ale ten, že mají Lvi nejvyšší ambice. Už loni dokázali, že patří do extraligové špičky," objasňuje Moník.
Ve výběru trenéra Tomáše Pomra by měl mít dvě úlohy – hráčskou a pedagogickou. Pražané si hodně slibují od jeho spolupráce s talentovaným liberem Matyášem Ježkem. „Mám za sebou osmnáct sezon v extralize, zkušeností jsem nabral dost. Pokud bude Jéža chtít, rád mu pomůžu," nebrání se reprezentant.
To neznamená, že by chtěl z lavičky povzbuzovat o dvanáct let mladšího kolegu. Navíc není ani příznivcem střídání liber do obrany a útoku, jak to Lvi letos často praktikovali. „Samozřejmě nikdo nepodepisuje smlouvu, aby seděl. Nicméně podobný boj probíhá na všech postech. Rozhodující slovo bude mít trenér," konstatuje Moník, jenž podepsal v hlavním městě roční smlouvu. „S Kubou Janouchem jsme se o Lvech bavili podrobně v nároďáku. Klub je prý nastaven na takové rodinně-profesionální bázi. Všechno v něm funguje a má to hlavu i patu," prozrazuje.
Nic proto nebrání, aby Pražané předváděli pohledný, bojovný a účelný volejbal. To si alespoň myslí ostřílený borec, jehož největším úspěchem na klubové úrovni zůstává extraligové stříbro. Ve vzduch tak stále visí otázka: co zlato? „Ta se nabízí už nějaký pátek," usměje se Moník. „Věřím, že to konečně klapne. A proč ne právě ve Lvech."
