Článek
Národní tým v bouřlivé atmosféře před více než dvěma tisícovkami diváků cennou výhru doslova vydřel. „Ještě není hotovo, ale jsme o výrazný krok blíž šampionátu a musím smeknout před hráči, s jakou obrovskou vůlí šli za výsledkem. Čtyřicet minut nám všechno perfektně fungovalo, měli jsme až šest gólů navrch, pak se ale trochu zasekl útok a Island se dotáhl. Ke konci tam kluci nechali úplně všechno při bránění a trefili se vždy, když bylo potřeba," usmál se trenér Jan Filip.
Nejstarší z českých házenkářů v poli, 34letý Pavel Horák se zase osvědčil jako ten defenzivní balvan, o nějž se rozbíjely islandské útoky. Po vítězství rozdílem tří branek přiznal, že se mu neskutečně ulevilo. „Nepamatuji, kdy mi nějaký zápas reprezentace takhle drásal nervy. Asi si to ve svém věku víc beru, ale urvali jsme ho doslova vší sílou," říkala dvoumetrová spojka z německého Erlangenu.
Přitom na závěrečné doma vůbec nemuselo dojít, utkání dlouho probíhalo v české režii. „Měli jsme po první půli krásný náskok, všechno fungovalo, jak mělo, jenže Island pak hodně zatlačil, my začali v útoku zbytečně odevzdávat balóny a dostávali lehké góly," popisoval Horák kritickou chvíli, kdy se téměř rozplynul až šestibrankový náskok domácích.
„Krizovka se okamžitě projevila na herním sebevědomí, ocitli jsme se hodně dole a bylo náročné škrábat se zase nahoru. Jsem ale moc rád, že jsme se nezlomili a pomohlo tomu už klasické červené peklo, které je v Brně vždycky tím hráčem navíc," věděl autor dvou českých gólů dobře, kdo házenkářům dodal energii. „Jinde než doma, bychom to třeba nezvládli," připustil.
Důležité góly, celkově jich bylo osm, obstaral Tomáš Babák. „Musel jsem to vzít na sebe, jsem bohužel v mančaftu už jeden z těch zkušenějších a neuměl jsem si představit, že bychom skvěle rozehraný zápas ztratili. V takové atmosféře to snad ani nešlo pustit," tvrdil 23letý Babák.
Poslední minuty byly hektické. „Věděl jsem, že musím do akce. Buď jeden na jednoho, nebo dostat balón na pivota a vlastně nám vyšlo obojí. Ke konci už to nebylo o nějaké taktice, jako spíš kousnout se a jít tam, kde to bolí. Jsem rád, že jsme urvali výsledek, jaký jsme potřebovali," uvažoval.
První poločas měli čeští hráči jako ze sna, ten druhý se ale řádně trápili. „Sami jsme Island vrátili do hry. Soupeř se snadno prosazoval z druhé vlny a nám se nakupily starosti. Díky bohu mě to tam ale spadlo i v závěru zápasu," vykládal Babák.
Házenkářům se povedlo výrazně pootevřít postupová vrata na lednový evropský šampionát. „S přicházejícími lety si člověk uvědomí, že moc podobných příležitostí už nebude. Proto dokud můžu hrát, těším se na takové zápasy o všechno. Měli jsme v koncovce zápasu možná i kapku štěstí, ale to přece vždycky přeje odvážným," přemítal Horák.
