Článek
Zpět do Evropy vás to tedy zatím netáhne?
Chtěl bych tam pokračovat, priorita je najít tým v Japonsku. Ať už v první, nebo druhé nejvyšší soutěži, která je také hodně kvalitní s ambiciózními týmy. Ale kdyby to během léta nevypadalo, začal bych se víc ohlížet jinde.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Čím si vás Japonsko tolik získalo?
Jsem za možnost tam jít hrozně vděčný. Všechny tři sezony byly skvělé, to angažmá mi otevřelo oči po stránce basketbalové i životní. Pro mě to byl asi nejlepší krok. Nikde předtím v Evropě jsem neměl problémy, všude mi to sedlo, ale Japonsko je o úroveň ještě jinde.
I herně?
Každý tým může mít tři cizince a na hřišti smí být jen dva současně, což je limitující, ale dobré pro jejich rozvoj. Cizinci jsou většinou pivoti, domácí hráči rozehrávači a křídla a jak jsou v průměru menší, je hra rychlejší, víc se střílí z dálky. Nedá se to s ničím srovnat.
I díky tomu, že už jste se naučil komunikovat japonsky, by další roky byly snazší?
Byl jsem hodně překvapený, když jsem poprvé přiletěl a zjistil, že skoro nikdo neumí anglicky, přitom se o Japoncích ví, jak jsou vzdělaní. Zvlášť ve velkých městech jako Jokohama a Tokio jsem myslel, že budou umět všichni. Postupně jsem se začal japonštinu učit od slovíček a frází, dnes už umím i něco víc, takže s komunikací nebyl nikdy problém.
Ani na nezájem fanoušků jste si nemohl stěžovat…
Tam je zájem o sporty velký, ať už je to basketbal, baseball nebo fotbal. Konala se olympiáda, baseballové World Classic, teď i v Japonsku proběhne mistrovství světa v basketbale. Na nás chodila plná hala, asi 4500 lidí, všichni měli nakoupené dresy, ručníky, přívěšky…
Takže jste potkával fanoušky se jmenovkou Auda na zádech…
Jasně. Trička nebo dresy se dělají pro všechny hráče, ale i plyšáci na klíčenkách s konkrétním číslem. A mně dokonce v té minulé sezoně udělali tričko, které jsme vymysleli s návrháři, kdy vepředu byla moje kreslená postavička, vzadu velká jednička a kolem katakanou (japonské písmo) napsaná slovo jako Jokohama nebo samuraj. Při spuštění byla do hodiny prodaná a ještě se musela dodělávat, to bylo hrozně fajn.
