Článek
Jak jste se dostal do Prahy?
Přes mého bývalého spoluhráče, dnes hráčského agenta, Aleše Holubce. Řekl mi, že Lvi shánějí univerzála. Popisoval, že jde o klub na velmi dobré úrovni.
Věděl jste něco o českém volejbalu?
Měl jsem s ním zkušenosti z reprezentace. Vybavím si sedm vzájemných utkání z let 2003 až 2016. Znal jsem i pár hráčů. O české extralize jsem ale nic nevěděl.
Jakou má český volejbal pověst v Evropě?
Vždycky jste měli respektovaný národní tým. Pamatuji si, že v době, kdy vás trénoval nizozemský trenér Stewart Bernard, šli vaši hráči nahoru. V Evropě mají pověst nekonfliktních a spolehlivých profesionálů. Jak stará generace, tak mladá má kvalitu. Proti českému nároďáku jsme vždycky museli podat stoprocentní výkon. Nemohli jsme si říct, že v pohodě vyhrajeme.
Zatímco Češi čekají na účast na olympiádě 42 let, vy jste se představili v Aténách 2004. Vzpomínáte někdy?
Šlo o jeden z milníků mé kariéry. Byl jsem mladý, nepatřil jsem ještě stabilně do základní sestavy, ale byl jsem platným členem týmu. Pro všechny volejbalisty znamená účast na olympiádě splněný sen. Je moc těžké se tam probojovat.
Jaký byl váš největší zážitek z Atén?
Určitě poslední zápas proti Austrálii. Jednak jsme ho vyhráli, ale hlavně v něm končili dva významní hráči naší zlaté generace. Emočně šlo o silný okamžik. Škoda, že jsme na jejich výkony nenavázali a na olympiádu se od té doby nedostali.
Olympijské kruhy ale máte stále na očích, vytetoval jste si je na ruku. Jak vás to napadlo?
Nikdy jsem se nechtěl nechat tetovat. Až když jsem našel tu pravou ženu a dostal se na olympijské hry, přirozeně jsem si nechal udělat dvě tetování. A obě si sám navrhl.
Volejbal jste hrál ve čtrnácti zemích světa. Byla nějaká, kde jste byl nejspokojenější a naopak kde se vám nelíbilo?
Nejvíce mi vyhovoval styl života a přátelství lidí v Řecku. Byl jsem tam jen krátce, šlo o přípravu před Čínou, ale nikdy na to angažmá nezapomenu. A to špatné? Pokud člověk chce vidět negativní věci, najde je všude. Já chci zažívat hezké věci a mít příjemné vzpomínky.
Máte je i na Čínu?
Moje vzpomínky na Čínu jsou více o covidu než o volejbale. Byli jsme zavření ve městě, lidé nemohli chodit ven, opatření se více a více zpřísňovala. Odehrál jsem tam jediný zápas, pak přišel manažer a řekl: jeďte domů, soutěž je zrušena.
Jaké pocity jste měl ze svého příchodu do Prahy?
Zatím je všechno pozitivní. Tým mě přijal, jako bych tady hrál pět let. Musím se naučit jinému stylu života. Nemám auto, jezdím MHD, líbí se mi volnost. Na hodnocení je ale brzy, jsem tu pár dní.
Máte za sebou první herní zkušenost. V Brně Lvi prohráli 2:3. Jaká byla?
Ukázalo se, že je česká extraliga dobrá soutěž. Sice jsme nevyhráli, ale zážitek nebyl vyloženě nepříjemný. Tým proti nám enormně bojoval. Víme, co bylo špatně, příště zvítězíme.
