Článek
Co pro vás znamená, že jste se obě dostaly do finální nominace?
Kristina: Nikde jsem dlouho nebyla, tak jsem ráda, že jsem se dostala, a ještě ke všemu se ségrou. Ta mě do kolektivu pěkně začlenila. Je to moc fajn, nejsem v tom sama.
Karolína: Já jsem taky moc ráda, že je tu ségra konečně se mnou. Máme se fajn. Jsme super kolektiv, jedna velká rodina. Zázemí je tu moc pěkné, hezky se o nás starají a máme tu výbornou péči. Ségra si zasloužila tohle všechno taky zažít.
Znamená to, že se podporujete?
Karolína: Snažíme se navzájem podporovat i se rády škádlíme.
Kristina: Co se škádlívá, rádo se mívá. (směje se)
Během turnaje odehrajete několik náročných zápasů. Jak se na ně připravujete po mentální stránce?
Karolína: Před každým zápasem máme porady, během kterých se připravujeme na protihráčky. Příprava probíhá i individuálně. Na zápas se ladí každý sám podle toho, co komu vyhovuje. Někdo se projde, někdo si pustí písničky…
Kristina: Přesně tak. V autobuse před zápasem společně posloucháme písničky. Všechny zpíváme a tancujeme, čímž se vyhecujeme. Nabudí nás to.
Obě hrajete za Porubu, vyrůstaly jste ale v Třinci. Jak jste se k házené dostaly?
Kristina: Ségra šla ve škole na turnaj v miniházené a sport ji šel. Tak jsem si říkala, že když to jde jí, musí to jít i mně.
Karolína: Potom jsme se přestěhovaly do Ostravy, kde jsme chtěly chodit na nějaký kroužek. A tak jsme ve dvanácti letech začaly s házenou právě v Sokolu Poruba.
A dříve jste vyzkoušely i jiné sporty?
Kristina: Asi všechno. Atletiku, judo, pohybovky, na koních jsme jezdily, Kája dokonce tancovala.
Karolína: To tancování bych nezmiňovala. Moc mi to nešlo. Po přestěhování ale jasná volba padla na házenou. Ta nám šla, měly jsme skvělý kolektiv, a hlavně nás bavila.
Soupeříte i mezi sebou, když hrajete na stejném postu?
Karolína: Mezi námi je zdravá rivalita. Ségra ale teď hraje spíš pravou spojku, já někdy levou.
Kristina: Jak byly zraněné některé hráčky z Poruby, tak jsme se střídaly. Každá hrajeme za sebe a chce dokázat něco jiného.
Kristina Rajová v obraně českých házenkářek na ME juniorek
Zkoušely jste i jiné posty?
Kristina: Skoro všechny. Ségra začínala v bráně. První zápas odehrála v Bohumíně.
Karolína: To byl omyl. (směje se) Balónů se bojím, takže jsem se jim spíš vyhýbala. Nešlo mi to a hned jsem šla pryč. Ale řekla bych, že jsme obě flexibilní a dokážeme zahrát jak na spojce, tak i na pivotu.
Kristina: Přesně tak, nevadí nám to. Hlavně že jsme na hřišti.
Baví vás spíše bránění, nebo útok?
Karolína: Stále mě baví víc obrana.
Kristina: Asi taky. Je fajn si dát někdy gól, ale je super zakřičet si s holkami a plácnout si za ubránění.
Věnujete se kromě házené ještě něčemu jinému?
Kristina: Škole. Studujeme na střední škole nutričního asistenta.
Karolína: I tam jsme spolu. Všude jsme spolu. (směje se) Škola se nám snaží vyjít vstříc. Máme individuální plán a zvýšenou absenci.
Kristina: My jsme vlastně v nároďáku ze třídy tři. Ještě s námi chodí Klára Ulmanová.
Karolína Rajová na juniorském ME házenkářek
Jakou máte podporu od rodičů?
Karolína: Podporují nás ve škole i v házené. Když můžou, tak nás všude vozí.
Kristina: Jezdí se dívat na naše zápasy a fandí nám. Jsme vděčné, že je máme. Chtěli za námi jet také do Rumunska, ale bohužel to nevyšlo.
Chodí jinak na každý váš zápas?
Kristina: Taťka snad chodí na všechny domácí.
Karolína: Když hrajeme třeba po okolí, tedy ve Zlíně a v Olomouci, tak rodiče nás jezdí podpořit i tam.
Máte vysněné angažmá? Nebo zemi, ve které byste chtěly hrát?
Karolína: Chtěla bych se dostat třeba do Německa a Francie.
Kristina: Já taky, klidně i do Maďarska.
Karolína: Tam já teda ne. Příští sezonu ještě budeme v Porubě, máme podepsanou smlouvu. Pak se uvidí, jestli nás ještě budou chtít a jaké nám nabídnou podmínky.
A nyní jste tam spokojené?
Karolína: Máme fajn zázemí i kolektiv. Druhým rokem budeme mít stejného trenéra Jaroslava Hudečka, což nebylo zvykem. Předtím jsme každou sezonu měly někoho jiného. Postupem se budeme zvedat a zlepšovat, protože jsme mladý tým.
Kristina: Zkušenosti nám zatím chybí. Teď se ale zraněné hráčky budou vracet a bude to lepší.
Když porovnáte zápasy za reprezentaci a v ženské nejvyšší soutěži v Česku, v čem vidíte rozdíly?
Karolína: V repre jsou těžší a zajímavější utkání. Zápasy s týmy z Balkánu a Dánskem jsou hodně rozdílné.
Kristina: Házená v repre dresu je rychlejší a tvrdší.
Co vás na házené nejvíc baví?
Kristina: Jednoznačně kolektiv.
Karolína: Jsme obě hodně společenské, nejsme rády samy. V nároďáku máme skvělé vztahy, to samé v Porubě. Jsme jeden tým a bojujeme všechny společně.
Kristina: Máme jeden cíl, kterého chceme dosáhnout.
A ten je momentálně na mistrovství Evropy jaký?
Kristina: Měly jsme sen dostat se do čtvrtfinále, to nám ale uteklo. Ve skupině jsme skončily třetí.
Karolína: Nastavily jsme si jiný cíl. Chceme se umístit do desátého místa a kvalifikovat se na mistroství světa. Dáme do toho všechno.
