Článek
V parádní atmosféře tribun zaplněných v rámci povolené kvóty vyniká kotel tvořený rodinou a blízkými elitního českého páru. Nechybějí partnerky obou hráčů, nebo třeba Perušičův děda Boris, volejbalový mistr světa a stříbrný olympijský medailista z Tokia.
A právě z těchto prostor se v rámci fandění ozývají skřeky takřka opičí. „To vzniklo v dívčím volejbalovém oddíle Savo Praha, kde moje sestra začínala s volejbalem, trénovali jsme tam já, taťka i mamka,“ vypráví Perušíč. „Už nevím, na jakém turnaji se s tím začalo, ale rychle se ten styl uchytil, hlavně díky ostravským turnajům,“ líčí pobaveně.
Dalším poznávacím znamení jsou společné fotografie českých ranařů po vítězných zápasech. Žádné dekórum a nasazený úsměv, ale grimasa, stažené dresy a odhalené bradavky. Historie této tradice? „Asi z Říma,“ přemítá Perušič.
Češi mají italské trenéry v čele s Andreou Tomatisem, A Italové si, jak známo, potrpí na módu a eleganci. „Dají si hodně záležet na stylu a sebeprezentaci, tak jsou z těch fotek nadšeni,“ směje se Schweiner.
Právě Tomatis měl důležitou roli v přípravě na jejich čtvrtfinálové soupeře, však italský pár dokonale zná. „Přesně jsme věděli, kam chceme podávat, kdo bude odkud útočit. Byli jsme velmi dobře připraveni,“ chválil taktiku Perušič po vcelku jednoznačném dvousetovém vítězství.
V cestě do finále jim v neděli od 10.00 (živě na ČT sport) budou stát mistři světa Oleg Stojanovskij s Vjačeslavem Krasilnikovem. „Jejich blokař má 207 centimetrů, skáče… Už jen přejít přes síť bude celkem problém. A mají neskutečný servis. Skákavý, rotovaný, který jde shora dolů. Bude těžké ho přijmout a nahrát do dobré pozice,“ tuší Schweiner.