Článek
Takže se dá říct, že jste s vystoupením na MS spokojený?
Myslím, že náš tým odehrál svůj standard, možná i víc. Jedenácté místo není špatné, na mistrovství světa hrálo 32 týmů. Slovenky byly dvacáté, nechaly jsme za sebou například Rumunsko, Koreu, Brazílii, Chorvatsko a Francii, bronzové medailistky z předchozího mistrovství Evropy. Na každý tým přijde útlum a je na něm, jak se s ním vyrovná. Bohužel i na nás sedl jeden výpadek v podobě porážky s Angolou, ale tým se i s tím vypořádal fantasticky. V následujícím zápase porazil po heroickém výkonu vůbec poprvé Rumunky dokonce o potřebných sedm branek. To bylo z říše snů, holky si sáhly na dno sil. Mně spíš zajímá, jak je možné, že 24 hodin po propadáku podáte nejlepší výkon v reprezentaci proti týmu evropské špičky.
Osmnáctiletá házenkářská reprezentantka Kristýna Königová si užívá mistrovství světa.
Na co jste přišel?
Tohle je na hlubší analýzu, musím si znovu projít všechny zápasy. Už jsme o tom sice hned na šampionátu diskutovali i s holkama, protože mě zajímalo, co se v jejich hlavách odehrává. Jedno je jisté: my jsme je za ten den házenou hrát nenaučili, zrovna tak ony ji předtím nezapomněly.
Kromě Angoly jste ztratily ještě s Japonskem, kterému jste po remíze 28:28 podlehly na sedmičky. Je to náhoda, že neúspěchy přišly proti mimoevropským celkům?
Není, praktikují jiný styl házené a nám tahle konfrontace chybí. Náš výběr se nikdy předtím nesetkal s týmem mimo Evropu, i tyhle momenty hrají roli.
Mladé české házenkářky na světovém šampionátu splnily úkol, postoupily ze skupiny.
Zato jste získaly kromě Rumunska i další cenné skalpy...
Němky jsme porazili vůbec poprvé. Škoda, že to nebylo mistrovství Evropy.
Byly v týmu hráčky, které byste doporučil do reprezentační áčka?
Tohle je spíš věc trenéra áčka, do toho bych se nerad pouštěl. Ale byly tam vynikající individuální výkony. Cholevová byla nejlepší střelkyně šampionátu, Srpová druhá nejlepší gólmanka, na Kuxovou bylo nejvíce faulů, Drozdová zase patřila k nejtvrdším hráčkám. Tohle je velký posun oproti předcházejícím ročníkům. Ono nejde jen o to být dobrý na hřišti, je tam i spousta jiných aspektů. Ale některé hráčky z tohoto výběru mají dveře otevřené.
Trénoval jste i mužské týmy. Zkusíte najít specifika ženského sportu?
Tuhle otázku mám na stole už posté, ale nikdy na ni neodpovím správně. V Norsku jsem trénoval i olympijské vítězky, mistryně světa, stejně tak kluky, co prošli bundesligou. Zkušenost je velká, ale nelze to paušalizovat. Každý kolektiv je jiný, máte tam různé lídry. Jindy je hledáte, ale oni nejsou. Pokaždé musíte ten tým řídit jinak. A to je to, co mě na trénování baví. Člověk se učí pracovat s lidmi, poznávat je. Samozřejmě, že ne vždycky se to podaří. Náš juniorský tým byl dobře nastavený, ale ne všechny hráčky cítily, že to je vrchol jejich kariéry a neobětovaly tomu všechno. Je to jako když skládáte puzzle a ztratí se vám nějaký obrázek. Ale v mužích je to stejné, v tom bych neviděl rozdíl.
Házenkáři Kielu se radují ze zisku bronzu v Lize mistrů.
Jak důležitá je vámi zmíněná role lídra?
Po herní stránce dáte tým vždycky nějak dohromady, ale já se vždycky spíš zajímám o to, aby fungoval i jinak. Aby tam lídři byli a bylo jich ideálně víc. A ti kolem nich, aby taky pochopili svoje role, protože každý je důležitý. I to puzzle úplně na kraji. A nám pár dílků na šampionátu chybělo, možná jeden nebo dva.
Cítíte, že jste sáhli při nominaci vedle?
Nám chybí především větší základna, hráček není tolik, navíc nás potkala zranění. Jako příklad bych dal zase Norsko, které mělo teď na šampionátu z poloviny jiný tým oproti loňskému mistrovství Evropy, kde bylo deváté. A letos vyhrálo mistrovství světa. Šíře základny je rozhodující, ale i náš svaz se na tom snaží pracovat.
Může snaha vyvrcholit účastí ženské házené na olympiádě?
Já vám odpovím jinak. Nejlepší hráčkou Ligy mistrů byla před měsícem Markéta Jeřábková, ve vítězném týmu s ní hrála Jana Knedlíková, nejprestižnější klubovou soutěž hraje Sára Kovářová, máme i další. Může do toho zasáhnout i některá hráčka z juniorského týmu. Ano, věřím, že se to může podařit, ale vracím se k tomu, co už jsem říkal. Musí si všechno sednout. Ale realita není tak daleko, jak si někteří myslí.
