Článek
Fanoušci teď cupují výsledky i výkony družstva, Budínský se ale příkrým soudům vyhýbá.
„Myslím si, že v tom mužstvu pořád funguje dobrá chemie mezi hráči a realizačním týmem. A potěšily mě některé okamžiky, i když jich nebylo moc. 14 minut v zápase se Srbskem a první poločas s Nizozemskem," říká někdejší šéf reprezentační lavičky.
Pak je tu ale podmnožina věcí, které dost drhnou. V čele s obranou a rychlým protiútokem.
„Na první dobrou nefunguje obranná fáze a táhne se to už od kvalifikace mistrovství světa s Maďarskem. A pokud obrana není základním stavebním kamenem, tak máte problém i na útočné polovině. Nedostanete se do protiútoku, nemáte jednoduchá přečíslení, a tím pádem si nepomůžete mentálně. Pokud navíc není kontrola nad obranným doskakováním, tak může mít soupeř druhé a třetí šance. Když z nich dá navíc koš, je to samozřejmě frustrující. A vy musíte hrát skoro celou dobu do plných," rozebírá Budínský nejvýraznější české problémy.
Mdlá defenzíva pohřbila naděje v úvodním zápase s Polskem (84:99) i v boji s Finy (88:98). Proti Markkanenovi a spol. byla marná i snaha Tomáše Satoranského, který za 25 minut sice nasbíral deset asistencí, ale se zraněným kotníkem se vytratila jeho dynamika. Při sprintech je znát, že to není v pořádku a s bolavou nohou nefunguje ani střelba. S Finskem měl Satoranský v orientačním hodnocení plus/minus -13, nejhorší výsledek z českého týmu.
„Nechci si hrát na soudce a nemám ani všechny potřebné informace. Byl jsem ale v podobné situaci v týmu častokrát. Z Tomášova pohybu je zřejmé, že noha v pořádku není. Ale on má obrovské srdce, jenže tím přebíjí racionalitu," domnívá se Budínský. „Otázkou je, jestli by pro něj nebylo lepší naskakovat z lavičky než být v základní pětce. Vidíme, že jeho pohyb je limitní a trápí se. Pak je na zvážení, zda už to není kontraproduktivní."
Při Satoranského problémech se také Ginzburgovi nevykrystalizovala sestava, o kterou by se opřel. Systém najednou nevypadá moc funkčně.
„Když se nedaří, tak je pak ještě důležitější obranná fáze, protože dá se vyhrát i na menší počet bodů. Důležité ale je, aby měl tým jasnou identitu," říká Budínský.
Většina opor (s částečnou výjimkou Veselého) však není schopná podávat konzistentní výkony. Někdy jsou Ginzburgovy tahy i dost nečitelné.
Pokud by Češi nepostoupili do berlínského osmifinále, byl by to smutný příběh. Pražské ME mělo být vrcholem týmu, který tak šokoval šestým místem na mistrovství světa v Číně i senzačním postupem z olympijské kvalifikace v Kanadě.
„Kluci znají velké arény ze šampionátů, olympiády, z NBA, z Euroligy, ale doma v tak velké hale hrají poprvé. Je to něco jiného. Každý se chce předvést a může to být v něčem svazující," myslí si Budínský.
Snad aspoň ve čtvrtečním představení proti Izraeli předvedou Češi, na co mají, a psychické bloky nechají tentokrát v kabině.
