Článek
Češi se s Izraelem trápili a rozhodoval až samotný závěr. Po vyrovnání hostů na 22:22 přepustil Tomáš Mrkva, jasná brankářská jednička, místo 44letému Galiovi. „Prožíval jsem celý zápas. Čekal jsem na svou šanci. Domluvili jsme se s Tomášem, že na závěr tam půjdu," popisoval velezkušený brankář.
V závěrečných deseti minutách inkasoval jen dvakrát a předvedl tři povedené zákroky. „Takhle jsem se chtěl loučit. Před českými fanoušky ve svém regionu a vítězstvím. Splnil se mi sen," radoval se. A ocenil ho i kouč Sabate. „Nepřišel do brány v jednoduchý moment, ale předvedl důležité zákroky, které nám pomohly k vítězství. Fantastický konec," chválil trenér.
A tak si Galia mohl vychutnávat ovace vyprodané haly ve Frýdku-Místku. „Atmosféru jsem vnímal celou dobu, byla fantastická. Moc jsem si to užil. Byl jsem dost naměkko, už to ze mě trochu opadlo," usmál se Galia, na jehož derniéru přišla většina rodiny. Vyjma rodičů, kteří už dorazit nemohli. „Vím ale, že mě sledovali z vrchu a určitě by na mě byli hrdí."
Původně se Galia chtěl loučit už na loňském mistrovství Evropy v Bratislavě, ale zranění kolene ho vyřadilo z nominace. Uvažoval o úplném konci kariéry, přesto se ve svém věku vrátil zpátky do formy. „A hledal jsem vhodný termín pro derniéru na hřišti. Nakonec to dopadlo vlastně výborně," liboval si.
Reprezentační debut Galia prožil už v roce 2000. „Přípravné utkání proti Islandu v Mladé Boleslavi, dodneška si to pamatuju," culil se gólman. „Vyhráli jsme, a dokonce jsem dostal cenu pro nejlepšího hráče. Byl jsem šťastný, že jsem jako nejmladší dostal šanci. Národní tým je největší odměna, kterou hráč může dostat," podotkl.
Nezapomenul ani na žádné šampionáty. „Klíčové bylo ME 2004 ve Slovinsku, které se mi dost povedlo a vysloužil jsem si angažmá v bundeslize. A jedno z nejvydařenějších bylo také ME 2018, kde jsme předváděli svou nejlepší hru a mohli jsme atakovat ty nejvyšší příčky," připomínal Galia šestou příčku z Chorvatska.
Ačkoliv v dubnu oslavil už 44. narozeniny, úplný konec s házenou ještě neplánuje. Teď se bude soustředit na finále české extraligy a obhajobu titulu s Karvinou, kde kryje záda Petru Mokrošovi. A v mateřském Baníku chce ještě minimálně příští sezonu pokračovat. „A pak uvidím, co bude dál," prohlásil.
Už nyní pracuje v Karviné jako brankářský specialista ve všech kategoriích. A stejnou roli má v ženské i mužské reprezentaci, s níž se díky tomu úplně neloučí a s týmem bude i nadále v kontaktu. „Je to časově náročné skloubit, ale mám tu práci rád a chtěl bych ji dělat co nejdéle," vysvětlil karvinský rodák.
Zleva Stanislav Kašpárek z České republiky, Lior Gurman z Izraele, Matěj Klíma z České republiky a Tomáš Mrkva z České republiky.
A v národním týmu si jeho práce v nové roli váží. „Martin je legenda a má hromady zkušeností, které se snaží předávat," ocenil kouč Sabate a přidal se i spoluhráč Matěj Klíma. „Vždycky to byl kliďas. Ohromně pozitivní člověk, umí pokaždé parádně uklidnit," chválil.
Speciální rozlučkový duel o generaci staršího parťáka si užil. „Hodně výjimečný zápas. V reprezentaci skončil jeden z nejlepších českých házenkářů historie. Třiadvacet let v národním týmu... To jsem se narodil, když on začínal," podotkl s úsměvem Klíma. „Pro Martina jsme chtěli nechat na palubovce všechno. Nebyl to teda náš nejlepší výkon, ale aspoň si mohl Galoš v závěru sám vychytat výhru. Takhle by se chtěl loučit každý," dodal.
