Ragbyové finále slibuje bitvu rivalů z Oceánie. Vítěz vstoupí do dějin

Šest týdnů trvající turnaj vyvrcholí soubojem dosud neporažených týmů. Obhájce titulu si zahrál finále v minulosti už dvakrát, pokaždé ale neúspěšně. V roce 2003 to nevyšlo Australanům, o čtyři roky později Angličanům. „Zápis do dějin jako ti, kdo si udrželi pozici na trůnu, by pro nás byl lákavý," říká novozélandský kapitán Richie McCaw.

„Hledí na nás celá země, spousta lidí na Novém Zélandu bude v sobotu hodně brzy vstávat, aby mohla být u obrazovek. Nemůžeme je zklamat. Jsem nesmírně vděčný, že mohu mužstvo připravit na takový zápas, ale cítím i obrovskou zodpovědnost. Je to zavazující, protože všichni doma čekají, že vyhrajeme," řekl novozélandský trenér Steve Hansen, jenž má k dispozici kompletní kádr včetně Dana Cartera, jenž minulý duel o zlato přišel kvůli zranění a po sobotním zápasu plánuje ukončit bohatou reprezentační kariéru.

Totéž se očekává i od řady dalších novozélandských hráčů včetně McCawa, kterého čeká už 148. reprezentační vystoupení. "Asi si sáhneme hodně hluboko, ale chceme sobě i celému Novému Zéland tu radost dát. Vyrostli jsme jako tým, musíme soupeře přetlačit," burcuje spoluhráče McCaw.

Australští ragbisté, přezdívaní Wallabies, však chtějí ukončit své šestnáctileté čekání na zlato. „Nechceme být na sebe hrdí jen proto, že jsme se dostali do finále. Uděláme maximum, abychom mohli být pyšní na to, co dokážeme v tom nejdůležitějším zápase," tvrdí trenér Michael Cheika, který převzal reprezentaci Austrálie teprve před rokem a dovedl ji letos k srpnu k premiérovému triumfu na prestižním mistrovství čtyř ragbyových velmocí. Právě tam Wallabies připravili Novému Zélandu jeho dosud jedinou porážku v tomto roce.

„Už jsme poznali, jaké je to pokořit i tak silný tým, jenž svou hakou straší soupeře a teď je vhodný moment si to připomenout a třeba i zopakovat. Každý, kdo hraje ragby, nesnáší prohry a s tím pocitem půjdeme na hřiště," vykládá klíčový hráč Australanů David Ashley-Cooper, jenž v semifinále proti Argentině položil třikrát pětku.

Australané a Novozélanďané jsou trochu jako bratři v rodině. Nikdo jim není bližší víc než jeden druhému, ale také se mezi sebou neustále soupeří a chtějí ukázat, kdo je silnější. Letos se potkaly obě země už ve finále MS v kriketu, a to vyhrála Austrálie. Jenže ragby, to je sport Nového Zélandu.

Navíc, na MS mají All Blacks rozjetou rekordní sérii třinácti zápasů. Austrálii potkali v minulosti na šampionátech jen třikrát a shodou okolností vždy v semifinále, přičemž soupeř vyhrál v roce 1991 a 2003. Nový Zéland se poprvé radoval teprve při své cestě za triumfem před čtyřmi lety po výhře 20:6.

Celková bilance vzájemných zápasů však mluví jasně pro All Blacks (105-7-42). Hlediště Twickenhamu s kapacitou 81 tisíc diváků je na sobotní finále beznadějně vyprodáno, překupníci vstupenky na internetu nabízejí až za desítky tisíc liber.

Sobotní finále duel bude řídit 44letý velšský sudí Nigel Owens, jenž po zveřejnění své nominace na Twitter napsal: „Jsem poctěn. Díky všem, kdo mi pomohli projít si těmi těžkými a temnými lety. Děkuji vám z celého srdce." Owens, jenž jako mladík po svém neúspěšném pokusu o sebevraždu, přiznal veřejně, že je gay. Owens platí za velmi komunikativního sudího. Jelikož je při ragby rozhodčí neustále slyšet přes ruchové mikrofony, pobavil při letošním MS, když vyčinil za simulování Skotu Hoggovi se slovy: „Jestli chceš předvádět tohle, přijď sem za dva týdny!" Na vysvětlenou, hrálo se na stadiónu fotbalistů Newcastlu...