Článek
V létě vás čeká životní rozhodnutí. Se snoubencem (Štěpánem Korešem – profesionálním fotbalistou, pozn. aut.) chystáte svatbu. Jak zásadní krok to pro vás je?
Hodně. Se Štěpánem jsme spolu téměř sedm let. V podstatě celou dobu jsme žili odděleně, on je profesionální fotbalista, hrál v Čechách první ligu a já jsem byla jeden rok ve Francii a pak v Německu, takže jsme měli vztah na dálku. Teď půl roku spolu žijeme jako normální pár (úsměv). Zatím to funguje, takže nemusíme mít z ničeho strach. Já jsem ale hrozně ráda, že jsme to takhle zvládli. Znám spoustu párů a sportovců, kteří vztah na dálku nezvládli.
Jak proběhla žádost o ruku?
Hrozně romanticky. Vůbec jsme to nečekala. Moje šťastné číslo je osmnáct a Štěpán v tu dobu ještě nebyl v Německu a snažil se mě s pomocí lidí z klubu dostat 18. 8. 2018 do Prahy. Byla to taková habaďúra. Já jsem vlastně přijela z Německa a nevěděla jsem, co se bude dít, a v noci na 18. 8. mě Štěpán u Pražského hradu požádal o ruku.
Ukáply i slzy?
Jooo, hned jak začal mluvit, začala jsem brečet. Bylo to hrozně pěkný a jak jsem říkala, nečekala jsem to.
Svatbu máte v létě. Už víte, na jakém místě se bude konat?
Bohužel ne. Máme problém, že volno máme jen v jeden společný víkend, kdy můžeme svatbu udělat, a město Písek nevypsalo na to datum termín, takže my bohužel musíme řešit, jestli nás někdo takhle mimo oddávací dny vezme. Potřebujeme matrikářku, takže v tom je to složitější. Zatím se nám to nedaří, ale doufám, že nám vyjdou vstříc.
Tyto věci řešíte vy nebo Štěpán? Nebo máte asistentku?
Zatím asistentku nemáme, možná bych ale nějakou potřebovala (smích). Zatím všechno zvládám. Tím, že ještě nemáme pevně daný termín, se nedá nic dalšího vymyslet. Od toho se poté vše odvíjí a já doufám, že v lednu aspoň budu vědět termín a pak budu řešit další věci.
Zmínila jste, že jste spolu sedm let. Už jste se bavili o založení rodiny?
Samozřejmě. Už mi bude třicet, tak si myslím, že by na dítě už byl čas. Já si myslím, že bych po sezoně začala uvažovat o tom, že bych chtěla otěhotnět, ale nemáme to nijak pevně dané.
Z tohoto hlediska pak můžete vnímat evropský šampionát ve Francii jako poslední.
Možná trošku jo, ale nechci předbíhat. Člověk neví, co bude zítra, natož pak za půl roku, a já se snažím tady na šampionátu si každý den užít. Nikdy nevíte, kdy budeme hrát na nějakém vrcholném šampionátu naposledy. Ale nikdy neříkám, že kdyby těhotenství klaplo, že se poté k házené nevrátím.
