Článek
Už jste oslavil 37. narozeniny. Jak vidíte svou pozici na české basketbalové scéně?
Ve Svitavách jsem nejstarším hráčem, ani trenér přitom není starší než já (úsměv). Proto nesmírně uznávám kluky ze stejné věkové generace. Já jsem ročník 1981, Welsch s Nečasem 1980. Patřím tak do hráčské veteránské kategorie, ale snažím se týmu odvést na hřišti i v kabině všechno, co je v mých silách.
Prožíváte intenzivně čtvrtfinálovou sérii?
Samozřejmě. V Děčíně jsem strávil skoro šest sezón v kuse, nejvíc si cením stříbrných medailí z let 2015 a 2016. Takže pro mě je to speciální play off, protože na Děčín mám krásné vzpomínky a znám se se všemi lidmi z klubu. A výborný vztah panuje i s bývalými spoluhráči. Je zvláštní, že nastupujeme proti sobě, ale je to tak.
V čem jsou přednosti vašeho soupeře?
Hodně tady dbají na týmovou chemii, což jsem poznal z vlastní zkušenosti. Dělají basketbal v Děčíně velmi dobře, dává to hlavu i patu. A soupeři tam moc často nevyhrávají.
Po odchodu z Děčína v roce 2016 jste zamířil na Slovensko a poté do Svitav. Proč jste zvolil tuto cestu?
Ve slovenské Handlové to byla povedená epizoda. Někdo si na tamní angažmá stěžoval, v mém případě to neplatilo. Zůstal jsem i za těžkých podmínek, a nakonec jsem tam našel štěstí. A při návratu do české ligy jsem dostal nabídku ze Svitav, nikoliv už z Děčína, takže bojuji za Svitavy.
Jak vidíte svitavské ambice v play off?
Je tady sestavený tým kvůli bojům o medaile. Ale stejně na tom jsou asi i v Děčíně, Opavě, možná i v Olomoucku. O krůček vepředu jsou Nymburk a Pardubice. Jsme pořád ve čtvrtfinále a pokud není hra dohraná, tak není dohraná (úsměv).
