Článek
Během hráčské kariéry jste vystřídal spoustu týmů. Jak na to vzpomínáte?
Začínal jsem v Orbisu Praha s Jirkou Kotrčem. Pak jsem s ním byl i v Dukle, hrál jsem taky za Spartu, Slavii, několik německých celků a v Jičíně. Hlavně v Praze jsem poznal více klubů, ale rivalitu mezi nimi jsem nevnímal.
Jak jste se od trénování mužů dostal k ženám?
Vedl jsem mládež v pražské Dukle a poté muže Sokola Vršovice. Když byl odvolán kouč ženské Slavie, tak mi zavolali, jestli bych tam nechtěl dělat. Nastoupil jsem před koncem loňské sezóny a nyní vedeme tým společně s hlavním trenérem Richardem Řezáčem. Jsem takový našeptávač. Když je potřeba něco změnit, tak mu to našeptám, a jestli to udělá, záleží už jen na něm.
Je zásadní rozdíl v práci s házenkáři a házenkářkami?
Opravdu ano. Jsou to odlišná prostředí. Největší rozdíl je v mentalitě. Trénovat holky je úplně něco jiného než muže. Musí se na ně jinak. Takhle mi to bylo podané při nástupu. Řekl jsem si, že to poznám, a je to pravda.
Měl jste možnost seznámit se s kádrem hráček už v dlouhodobé části interligy. Jak berou fakt, že je trénuje někdejší reprezentant?
Řeknu jen, že když jsem šel k týmu, děvčata asi ani nevěděla o mé sportovní minulosti. Už je to dlouho, co jsem skončil ve čtyřiceti letech s vrcholovou házenou jako hráč. Některá děvčata možná něco četla nebo jim to řekli rodiče. Ale ve Slavii se nehraje na to, jestli je někdo z trenérů známější, nebo ne.
S čím jde Slavia do play off české ligy?
Motivace je vždycky velká. Díváme se co nejvýš. Loni jsme prohráli ve finále s Mostem 1:2 na zápasy. Uvidíme, zda se letos dostaneme na vrchol.
