Článek
„Nejdůležitější je starat se o tělo. Pomohly mi i tři pauzy, kdy jsem byla na mateřské. Měla jsem zdravotní problémy a dostala jsem se z nich. Nahrávačka, jako jsem já, a libero to navíc mají snazší, neboť nepotřebují mít takovou dynamiku jako hráčky na ostatních postech. Proto vydrží dlouho," prozrazuje recept na sportovní dlouhověkost.
V družstvu, mezi výrazně mladšími spoluhráčkami, se cítí skvěle. „Asi i proto, že člověk minimálně duchem zůstává pořád mladý. Jsem tak zvyklá už více let. Volejbal mě pořád baví, nejen zápasy, i tréninky. Po této stránce jsem strašně spokojená," tvrdí rodačka z Olomouce.
A právě v metropoli Hané udělala první volejbalové krůčky. „Nebylo to jednoduché. Trápilo mě bolavé koleno, měla jsem i dva těžké výrony. Myslela jsem si tehdy, že je to konec, že hrát už nebudu. Teď už vím, že takové problémy jsou dočasné. Z pohledu celé kariéry to byl jen zlomeček. Jde jen o to vydržet," podotkla.
Do extraligy, tedy do profesionálního sportu, naskočila už v šestnácti. „Bylo to pod Jirkou Teplým, který už nežije. Studovala jsem na gymnáziu. Pomohlo mi, že jsem v té době byla v juniorském nároďáku. Že budu hrát tak dlouho, mě ale samozřejmě tehdy nenapadlo. To jsem neplánovala," říká Nováková.
Později už to bylo jiné. „Vždycky jsem manželovi říkala, že budu hrát do čtyřiceti a pak začnu pracovat, že to bude sranda. Jde to však jinak. Už jsem si myslela, že letos hrát nebudu. Když jsem ale dostala nabídku z Prostějova a přišlo mi, že hráčku jako já, co už nemusí tolik trénovat, a na hřišti něco odvede, potřebují, dávalo mi to hlavu, patu a kývla jsem. Musel mi to ovšem schválit manžel. Však také náš kouč Miroslav Čada šel nejdříve za ním. Znají se dobře, kdysi spolu hrávali," vysvětlila.
Soňa Nováková v dresu volejbalového Prostějova.
S Prostějovem před dvanácti lety extraligu už vyhrála a letos by si to ráda zopakovala. „Bylo by to skvělé. Obhajovat je ale o hodně těžší než překvapit a nejvyšší soutěž je stejně jako loni nesmírně vyrovnaná. Věřím samozřejmě, že radovat se bude zase Prostějov. Adeptů je však víc a rozhodovat bude momentální forma a také to, jak družstva na tom budou zdravotně. O to je to ale zajímavější. V minulosti Prostějov jednoznačně vládl a tituly pro něj byly povinností," vzpomíná zkušená hráčka.
Zda bude pokračovat i v příští sezóně neví. „Spíše to vidím tak, že mě už potřebovat nebudou," směje se. „Už jsem říkala, že definitivně končím, ale tato sezóna mě překvapila. Kdybych dostala podobnou nabídku, tak možná... Ráda si jdu zatrénovat, odreaguji se tím, kolektiv je bezvadný. Mám i práci k tomu, kdy si sama mohu poskládat, kdy, co udělám, takže s volejbalem to mohu kombinovat. A i kdyby nepřišla, budu volejbal hrát dál, někde s holkami, prostě jen tak, pro radost," dodala.
