Článek
Nedeljkovič a Skakič nejsou nějací druhořadí cizinci. Prvně jmenovaný, 205 centimetrů vysoký blokař, působil v polském velkoklubu Skra Bełchatów. To byl ještě učedníkem, v AZS Częstochowa a Spartaku Subotica už naplno rozvinul svůj talent. „Bełchatów je top tým. Všechno je tam takové větší, stará se o vás více lidí. V Srbsku vlastně pracuje jeden člověk za padesát Poláku. V Praze se přibližují spíš Bełchatówu. Přijeli jsme, dostali jsme krásný byt, každý dělá, co nám na očích vidí," poděkoval 23letý Nedeljkovič.
O tři roky mladší Skakič se nemůže pochlubit tak oslnivou minulostí. Přihrávající smečař nastupoval zatím ve své domovině – hrál v Partizanu Bělehrad a v Ribnicu Kraljevo. Přítomnost je ovšem zářná, na Lužiny zamířil ze soustředění úřadujících mistrů Evropy. „Jsem na to pyšný. Trénovat s hráči jako jsou Kovačevič nebo Lisinac, je pro mě obrovská zkušenost," neskrýval Skakič. „Od nich se člověk přiučí i úplné detaily. Spoustu věcí dělají trochu jinak, než ti průměrní. Když jste na hřišti s těmi nejlepšími, zlepšujete se," dodal.
„V nároďáku bylo složité všem stačit, srbská liga má své limity. Pokud chci být jako oni, nesmím se bát," vysvětluje Skakič. „Jsem jedním z talentovaných a perspektivních hráčů, ale konkurence je obrovská. Budu dělat všechno proto, abych se probojoval do dvanáctky," slíbil.
Nedeljkovič by se pro změnu nebránil v budoucnu návratu do elitní Plus ligy. „Tím, že jsem tam byl, jsem si splnil sen. Ale jen půlku, protože jsem moc nehrál. Až uzraje čas, rád bych tam svou práci dokončil," uvedl.
Po titulu srbské speciality
Teď jsou srbští volejbalisté v Praze, kde na ně vedle vysokých cílů čekají všední starosti. Třeba jak se dorozumět. „Několik měsíců se učím anglicky. Zatím je pro mě těžké mluvit, ale rozumím," líčil Skakič. Brzy se prý zaměří i na češtinu. „My rozumíme, jen na mě musíte mluvit hodně pomalu," poprosil. Nedeljkovič má šanci stát se polyglotem. Ovládá srbštinu, angličtinu. "Polštinu jsem se naučil za šest měsíců, teď chci češtinu stihnout ve stejném termínu," plánoval.
Jako správní Srbové jsou soudržní, proto upřednostnili společný byt. „Známe se dlouho. Když byl Alex v juniorské reprezentaci, já nastupoval za kadety. A hodně jsme toho proti sobě nahráli," objasnil Skakič. Tři roky věkového rozdílu se prý už dávno smazaly, i když své role v domácnosti mají stanovené. „Já vařím a Stefan myje nádobí," prozradil Nedeljkovič. „No, nic moc to není," dobíral si kolegu smečař. „Zatím jsem zkusil jen těstoviny a kuře. Až vyhrajeme titul, uvařím srbské speciality," kontroval blokař. „Tak opravuji, je to dobrý kuchař," smál se Skakič.
O zlaté medaili hovoří jako o samozřejmosti. Žádná výzva pro ně není dost veliká. „Víte, v Srbsku se nežije snadno. Odmalička tam o všechno bojujete. Nikdo vám nedá nic zadarmo. To si pak zapamatujete a nesete celým životem," objasnil Nedeljkovič. „Srbové chtějí jen vyhrávat. O každý bod se vždycky popereme. Ano, je to někdy těžké, ale tak to prostě máme v hlavě nastavené," dodal Skakič.
