Článek
Jak se ohlížíte za svým angažmá v Prostějově?
Bohužel jsem tam nezískal medailové umístění v Kooperativa NBL. V loňské sezóně jsme byli čtvrtí, nedá se nic dělat. Je těžké celkově hodnotit rok a půl, co jsem tam působil. Pro mě ale i toto období přineslo spoustu pozitivních věcí. Měl jsem klíčovou pozici a snad jsem se herně zlepšil v řadě aspektů. Týmově mě to však zklamalo. Myslel jsem, že máme kádr na to, abychom se dostali do finále a v něm něco odehráli a nedostali třikrát na „budku". Projevila se zranění hráčů a v semifinále jsme prohráli s Děčínem 1:3 na zápasy. A letos to bylo ještě horší.
Co vám nejvíc chybělo?
Ambice. Vedení avizovalo, že dostanou šanci mladí kluci. Přesto jsem měl přesvědčení, že budeme hrát v první čtyřce. Když jsem viděl, že to k tomu nesměřuje a klíčoví lidé nemají vůli některé věci změnit a posílit kádr, a že jsou spokojení s bojem o první šestku, řekl jsem si, že je čas na přestup.
A zakotvil jste v Děčíně. Dávali vám noví spoluhráči najevo, že předtím vyřadili „váš" Prostějov v semifinále?
Nic takového. Funguje vzájemný respekt mezi Prostějovem a Děčínem. Jsou to vždy vyhecované zápasy. Děčín se prezentuje organizovanou hrou a pokaždé se hrálo na krev. Oba týmy se snažily vybičovat k co nejlepším výkonům, a tak jako jsem uznával hráče Děčína, tak tomu bylo i opačně vůči mně.
Jak se cítíte v děčínském basketbalovém prostředí?
Jsou tady zkušení a dobří hráči, několik jich znám už ze společného působení v Nymburce. Mladí potřebují čas, ale to je normální proces. Chceme bojovat o medaili a věřím, že mančaft na to má.
Stihl jste v první polovině prosince v rychlém sledu čtyři zápasy. Co vám ukázaly?
Až pohárové utkání v Ústí nad Labem směřovalo výkonem, hrou i výsledkem k tomu, co se od nás očekává. Tedy udělat si náskok a porážet soupeře o patnáct dvacet bodů. Předtím v lize proti celkům z druhé poloviny tabulky to nebylo optimální. Obrana dobrá, ale útok pokulhával.
Jak se zabydlujete v Děčíně?
Jsem pozitivně překvapen. Město má některé velmi pěkné části. Hrál jsem dříve rok v německém Bayreuthu nedaleko za Chebem. A kousek od Děčína jsou Drážďany, kde jsem už byl na výletě.
Trenérem Děčína je Pavel Budínský, který v letech 2010-2013 vedl i českou reprezentaci. Potkal jste se s ním v národním týmu?
Tuším, že v roce 2011 mě pozval do přípravy reprezentačního výběru, ale tehdy jsem zrovna šel z Ostravy do Nymburka a z reprezentace jsem se omluvil. Když jsem pak zjistil, jak jsou přínosné letní srazy a kempy národního týmu, absence mě mrzela. Kdybych to věděl, tak bych se zúčastnil, je to fajn.
Uvažujete tedy o příštím reprezentačním programu?
Nejbližší velkou akcí je mistrovství Evropy v roce 2017. Do té doby určitě proběhnou v červnu a v červenci kempy, kam bude pozván širší výběr. A postupně vykrystalizuje nominace dvanáctky hráčů i díky množství přípravných zápasů. Ale to je běh na dlouhou trať. Konkurence v reprezentaci je obrovská a každý start i v přípravě je parádní zkušeností.
